Jak ovlivní kreditní karta výši hypotéky?

„Způsob, jak se posuzuje bonita klienta, se v jednotlivých bankách liší. Přesto lze rámcově kvantifikovat, jak ovlivňují závazky klienta potencionální výši jeho hypotéky. Uveďme velmi zjednodušený příklad. Banka klientovi umožní čerpat takový úvěr, kdy 50 % jeho příjmu bude použito na splátky. Klient má kupříkladu měsíční příjem 20 tisíc korun a banka mu schválí hypotéku se splátkou 10 tisíc korun měsíčně. Se splatností 30 let při sazbě 2,7 % p. a. je to úvěr asi 2 470 000 korun.

Pokud by ale klient již splácel spotřebitelský úvěr s měsíční splátkou 500 korun, znamená to, že banka už mu dovolí splácet jen 9 500 korun. To při stejných podmínkách odpovídá úvěru asi 2 340 000 Kč. Vidíme tedy, že splátka 500 korun omezila dostupnou částku hypotečního úvěru o 130 000 Kč. Má to svou logiku, protože oněch 500 korun měsíčně po dobu 30 let je celkem 180 000 korun, což poměrně rozumně koresponduje s částkou 130 000 korun jistiny, ke které je navíc třeba přičíst úroky. Snížení celkové výše úvěru tedy dává smysl.

Co se týče kreditních karet a kontokorentů, některé banky je vůbec neřeší. Samozřejmě je důležité, když jsou korektně spláceny a když se jejich limity pohybují v rozumných a zdravých mezích. Pak kreditní karta vůbec nemusí být počítána k tíži bonity a jako by neexistovala.

Banky, které kreditní karty i povolené debety při posuzování bonity zohledňují, pak považují stanovené procento úvěrového rámce těchto závazků za měsíční náklad klienta. A nezáleží přitom na skutečnosti, zda klient z kreditní karty peníze skutečně čerpá či nikoliv. Bez ohledu na skutečnou výši zůstatku kreditní karty banka vychází z faktu, že dnes sice klient nemusí čerpat nic, ale hned zítra může klidně vyčerpat veškeré dostupné finance. Rázem by se tak klient mohl ocitnout v situaci, že se mu suma měsíčních splátek zvýší o tisíce, čemuž se banky kvůli jeho schopnosti splácet snaží předcházet.

Nejpřísnější přístup na trhu je započtení 5 % výše limitu karty, resp. 8,3 % kontokorentu. To znamená například u kreditní karty s limitem 150 tisíc korun částku 7 500 korun měsíčně. Žadatel o hypotéku je tak z pohledu banky klientem, který splácí měsíčně 7 500 korun. To je poměrně přísné a s bonitou to řádně zamává.

Konkrétní kalkulace u jedné banky vychází tak, že klient s čistým příjmem 50 tisíc korun měsíčně bez závazků dosáhne na úvěr ve výši přibližně 7,2 milionů korun se splatností 30 let. Pokud ale bude mít kreditní kartu s limitem 150 tisíc korun, dosáhne přibližně jen na 5,4 milionu korun, což je o 1,8 milionu méně. Je to docela velký rozdíl a je způsobený dlouhou splatností.

Pokud bychom uvažovali stejnou hypotéku se splatností 10 let, dosáhl by klient bez kreditní karty na úvěr přibližně 3,1 milionu korun. Kvůli kratší splatnosti je splátka vyšší, a tedy je vyšší zátěž dlužníka, který tak dosáhne na nižší hypotéku. V případě, že by opět disponoval kreditní kartou s limitem 150 tisíc korun, mohl by si půjčit pouze 2,3 milionu korun. Rozdíl tedy činí už jen 0,8 milionu korun a ve srovnání s prvním případem se zdá, že to není příliš moc. V obou případech ale kreditní karta způsobí snížení potenciální výše úvěru o přibližně 25 %, což může být zásadní překážka při pořízení vlastního bydlení.“

Témata:  hypotéky,  platební karty