Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Kdy nás dolar překvapí?

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Grafton

Nejzajímavější článek, který jsem zaznamenal po páteční katastrofální americké zprávě o nezaměstnanosti, byl od Lisy Abramowiczové z Bloombergu, která napsala, že pokud jde o směřování americké ekonomiky, „Fed neví o nic víc než vy“ (bloomberg). Poukazovat na předchozí nepřesné ekonomické předpovědi Fedu je až příliš snadné, ale tentokrát má Fed skutečně máslo na hlavě vzhledem k nedávnému pokusu o dvě až tři zvýšení úrokových sazeb ještě během letošního roku, ačkoli trh skutečně váhal, zda dojde alespoň k jednomu. Díky těmto jasným náznakům se trh v posledních týdnech rozhodl posunout dolar přece jen výš s nadějí, že pozitivní údaje v další zprávě přesvědčí Fed, aby na červnovém nebo červencovém jednání FOMC učinil další krok. Informuje John J. Hardy, vedoucí oddělení forexu, Saxo Bank.

Trh se sice vydal směrem, kterým si Fed přál, přesto nedosáhl dvou zvýšení úrokových sazeb. Březnová předpověď FOMC naznačuje normalizaci sazeb na 3,0 % na konci roku 2018, i přesto trh nadále věří, že se americké úrokové sazby nepohnou. Nejmírnější prognostici FOMC uvádějí pro stejné časové období úroveň 2 %, trh kolem 1 %. Křivka amerických výnosů se s neustále klesajícími již tak nízkými výnosy nadále zplošťuje. Riziko recese je patrné na ploché nebo inverzní křivce výnosů. Nejnovější údaje společně se slabým růstem v prvním čtvrtletí, slabými zisky firemního sektoru a bezvýraznou expanzí amerického sektoru služeb skutečně riziko recese zvyšují.

Další vývoj bude pro americké obchodníky a měnové investory jistě obtížný. Je možné očekávat oslabení dolaru, ale vzhledem k tomu, jak málo se trh zajímal o pokus Fedu o jestřábí postoj, možná k takovému kroku nedojde. Dolar by měl každopádně posílit, ale vůči čemu? Obvykle bychom se zaměřili na měny s vyšším výnosem, určitě na měny rozvíjejících se trhů, ale ty obvykle korelují s chutí riskovat. Vzhledem k možné recesi ve Spojených státech bude jejich chuť riskovat ještě o něco nižší.

 A i kdyby globální trhy zůstaly relativně v rovnováze, australský a novozélandský dolar, tedy měny s nejvyššími výnosy mezi měnami rozvinutých zemí, zaznamenaly v minulých měsících prudký propad sazeb kvůli poklesu inflace. Ve čtvrtek lze očekávat, že Reserve Bank of New Zealand (RBNZ) sníží úrokové sazby na rekordní minimum, tedy 2 %. Další snižování sazeb ze strany RBNZ a možná i australské Národní banky (RBA) dále oslabí výhodu držení těchto měn na pouhý zlomek toho, co nabízely v minulosti.

Pokud jde o ostatní velké měny, Evropa čeká na výsledky britského referenda 23. června. Pokud kurz USDJPY klesne koncem roku na nové minimum, bude muset Japonsko nevyhnutelně přijmout nová politická opatření proti riziku deflace. Optimisté připomínají, že americká ekonomika v posledních letech zažila horší momenty, aniž by se plně propadla do recese, a že tato jedna špatná zpráva o zaměstnanosti bude rychle zapomenuta, pokud červnové a červencové zprávy přinesou nový nárůst, který by pomohl oživení USD. Pokud Spojené státy skutečně padají do recese, možná právě začíná úplně nová kapitola globálních měnových válek, ve které mají Spojené státy méně co ztratit než jiné země, zejména pokud se USA zaměří na nadcházející prezidentské volby, které možná budou vůbec nejkontroverznějšími volbami v moderní historii.

Témata:  USA ekonomika

Související

Aktuálně se děje

20. listopadu 2024 11:28

20. listopadu 2024 11:08

18. listopadu 2024 10:44

Předpověď počasí na noc a úterý 19. listopadu

Přes naše území přejde od západu frontální systém, v noci teplá fronta a večer postupně fronta studená, informuje ČHMÚ.

Zdroj: Marie Dvořáková

Další zprávy

EUR

Špatná zpráva pro euro. Rostoucí ekonomické rozdíly mezi zeměmi ohrožují budoucnost eurozóny

Ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny se od jejího vzniku trendově stále zvětšují, a zvláště výrazně potom od roku 2019. Jednotná měna je přitom pro příslušnou měnovou unii přínosná jen tehdy, pokud jsou uvedené rozdíly dostatečně malé a ideálně pokud se jednotlivé země takové unie makroekonomicky sbližují. To právě ovšem není případ eurozóny, jak ve své nové studii dokumentují ekonomové Moritz Pfeifer a Gunther Schnabl z Institutu hospodářské politiky Lipské univerzity.