V dnešní době plném změn, nejistoty a nestability vyvstává mimochodem jedna zásadní otázka. Je možné, aby se svět opět vrátil ke zlatému standardu? Informace přináší Jakub Petruška, investiční analytik, Zlaťáky.cz.
Zastáncům této úvahy v současnosti některá fakta nahrávají, nicméně objevují se také argumenty, že tento návrat možný není. Hlavním argumentem je, že není dostatečné množství zlata, aby plnilo měnovou funkci. Oponenti namítají, že podle kvantitativní teorie peněz by se cenová hladina přizpůsobila danému množství té komodity, která by byla používána jako prostředek směny. Tak či onak to vypadá, že zatím takový obrat nenastane a svět se bude i nadále utápět v rostoucím zadlužení. Jak si vlastně drahé kovy stály v dějinách?
Vraťme se do historie USA a podívejme se ve zkratce, jak různé války, rozhodování nebo předpisy ovlivňovaly historii zlata, stříbra a měny amerického dolaru. V roce 1792 zavedla poprvé vláda Spojených států měnu podepřenou zlatem a stříbrem a toto období trvalo až do roku 1971, kdy americký prezident Nixon tuto zlatou kotvu zrušil.
V této 179leté historii zlata a stříbra v USA se do značené míry snažila vláda řídit poptávku a nabídku stříbra a jeho cenu ve vztahu k ceně zlata. Zlato a stříbro používalo mnoho vlád od roku 1700 až do pozdního období 20. století jako běžný reálný měnový nástroj. V roce 1787 dala Ústava USA Kongresu moc razit mince a regulovat jejich hodnotu.
Tzv. dvoukovový peněžní standard byl formován v roce 1792. Stanovil poměr zlata a stříbra 15:1, kdy hodnota zlata byla cca 19,35 $ za unci a stříbro bylo zakotveno na 1,29 $ za unci.
V roce 1859 došlo v americké Nevadě v významnému objevu nového stříbrného ložiska, což mělo za následek během několika málo let velký nárůst stříbrné zásoby. Přestože zvyšující se množství stříbra nemělo mít okamžitý dopad, vedlo to nakonec v roce 1870 k nadměrné nabídce a poklesu ceny stříbra.
Během občanské války v USA (1861–65), měla Unie tištěné peníze méně kryté drahými kovy. Výsledkem byla vysoká zadluženost a rostoucí cena stříbra – ta v roce 1864 dosáhla na úroveň 2,94 $. V roce 1877 se cena stříbra propadla zpět na nízké hodnoty a dokonce byla níž než jeho zakotvení na 1,29 $. Další důležitou roli sehrál Shermanův zákon o výkupu stříbra z roku 1890, který měl cenu stříbra zvýšit. Shermanův zákon ukládal vládě vykupovat měsíčně 4,5 milionů uncí stříbra za bankovky, které budou směnitelné za zlato či stříbro a z vykoupeného kovu razit další dolary. Uplatněním Shermanova zákona o výkupu stříbra se krátkodobě podařilo cenový propad zastavit. Dosud klesající cena stříbra se dokonce na čas vrátila na nečekaně vysokých 150 centů za unci. Úspěch to byl však pochybný, protože tím zesílil odliv amerických zlatých rezerv. Objevovaly se první obavy, že státní pokladna již nebude dále schopna vyměňovat dolar za zlato. Tato nekoncepční akce přispěla v roce 1893 k „stříbrné panice”, kdy se bílý kov během jednoho roku propadl o 16 %.
Zákon o zlatém standardu v roce 1900 opustil od dvou kovů a do roku 1933 byl americký dolar plně kryt pouze zlatem. Stříbro v té době pokračovalo ve svém dalším poklesu, který trval do konce druhé světové války. Během bubliny na akciovém trhu v roce 1907 ztratilo stříbro kolem 29 %. S výjimkou čtyř let v průběhu první světové války a krátce po ní, kdy se nashromáždily válečné dluhy, stříbro i nadále klesalo na ceně. Na počátku velké krize v roce 1929 ztratilo 26 % a svého dna (25 centů za unci) dosáhlo v roce 1932.
Cena zlata byla stanovena ještě na úroveň 20,65 $ a četná selhání vedla k poklesu důvěry v dolar jako měny na bod mrazu. Americká vláda se pokusila vyřešit tento problém a mezi roky 1933 a 1934 došlo k ukončení přeměny papírových bankovek ve zlato a vlastnictví tohoto kovu bylo považováno za nezákonné. Prezident Roosevelt drasticky snížil množství zlata jako podkladu pro americký dolar a stanovil jeho cenu na 35 $ za unci.
Dalším významným milníkem bylo založení Brettonwoodského měnového systému v roce 1944. Všechny hlavní průmyslové země přijaly dolar jako světovou rezervní měnu, všechny mezinárodní dohody byly v dolarech, ostatní měny byly přepočteny na dolar a dolar byl nastaven ke zlatu na 35 $. Průměrná cena zlata poté zůstala v rozmezí 34 až 35 $až do roku 1968 (jedinou výjimkou bylo období recese v roce 1949, kdy se průměrná cena pohybovala kolem 31,69 $).
Mezitím se cena stříbra po druhé světové válce trvale zvyšovala – v roce 1945 získala 58 % a tento růst pokračoval až do počátku roku 1960. Vzhledem k tomu, že americká obchodní bilance byla v roce 1960 čím dál více negativní a dolar stále oslaboval, zlato a stříbro ve svém hodnotovém vyjádření rostlo. Dalším milníkem byl rok 1971, kdy 15. srpna americký prezident Nixon brettonwoodský systém zrušil. Zrušení vedlo k tomu, že cena zlata vzrostla řádově desetinásobně během několika měsíců od konce dohody.
Po potopení brettonwoodské dohody si hlavní světové měny a zlato začaly na světových burzách volně „plavat”.
Od roku 1971 začal svět peněz přemýšlet úplně jinak. Dnes jsme svědky růstu zadlužování a neustálého nalévání peněz do světových ekonomik.
Související
30. října 2024 11:13
8. října 2024 10:25
28. září 2024 11:12
21. září 2024 10:04
22. srpna 2024 6:52