Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

8 chyb, které děláme při koupi ojetého auta

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Auto ESA

Plno lidí opakuje stále ty samé začátečnické chyby při koupi ojetého auta, které je akorát stojí čas a peníze. Nedělejte to samé! Tomáš Svoboda z autocentra Auto ESA Vám poradí, abyste se takových chyb vyvarovali.

Spousta lidí na nové auto prostě nemá peníze, nebo by ve svém rozpočtu nekoupili vůz, který potřebují. Není tedy divu, že se u nás ročně prodá zhruba čtyřikrát více ojetin než nových aut. Ojetina je tedy logickou volbou někoho s omezeným rozpočtem, ale pokud udělá při výběru auta některou z následujících chyb, může se mu to nepěkně prodražit.

1. Koukáme jenom na kilometry

Stav na počítadle ujeté vzdálenosti nikdy nemůže vypovídat o stavu kupovaného auta všechno. Nikdo vám nezaručí, že auto s necelými 100 000 km bude lepší než stejné auto s dvoujnásobnou porcí. "Záleží vždy na tom, jak se o vůz původní majitel staral, po jakých jezdilo silnicích a podobně" říká odborník. Koukejte proto především na celkový stav a nenechte se svazovat jenom ujetými kilometry.

2. Hledáme to nejlevnější auto

Obecná poučka říká, že nejlevnější auto je také to nejhorší. Mnohdy jsou takové vozy po bouračce či s nejasnou minulostí nebo nějakou skrytou právní vadou. "Zvažte, zda by nebylo lepší podívat se po jiné značce nebo zvolit třeba slabší motor, případně vůz nižší kategorie od stejné značky" radí Svoboda. Obvykle platí, že nejvýhodnější auta ve smyslu stav/cena/výbava jsou někde uprostřed nabídky.

3. Chceme diesel, protože si myslíme, že se vyplatí

Najezdíte ročně jenom asi 10 až 15 000 km po krátkých trasách? Tak to se vám diesel nevyplatí! "Moderní turbodieselový motor už není ta nezničitelná věc jako komůrkový atmosférický diesel ve starém Mercedesu, ve kterém přežil milion kilometrů. Choulostivá turbodmychadla, vstřikovače citlivé na kvalitu nafty a problematické filtry pevných částic jsou jen zmínkou nejčastějších potíží s turbodiesely, které se mohou velmi prodražit" říká Svoboda.

4. Nevěříme velkým autobazarům

Skutečně si myslíte, že od soukromníka koupíte vždycky lépe? Velké autobazary mají přeci jen vstupní kontrolu vykupovaných aut, takže jejich sítem neprojdou ty nejhorší kusy. Poskytují také slušnou právní záruku, takže byste přes ně neměli koupit kradená auta s nejasnými doklady či bouraný vrak. Zatímco soukromníkovi je mnohdy pověst putna, autobazar si dává na své pověsti záležet.

5. Nechceme nic jiného než škodovku

Vozy značky Škoda jsou u nás nejoblíbenější, ale ne vždy je to ta nejlepší volba. Některé konkurenční značky poskytují často lepší poměr užitné hodnoty a ceny, navíc škodovky jsou oblíbeným cílem zlodějů, hlavně pak jejich rádia a navigace. "Za stejné peníze lze mnohdy koupit i opravdu prémiové a kvalitnější auto" říká Svoboda.

6. Nezkontrolujeme dokumentaci k vozidlu

Nesrovnalosti v dokladech, nesouhlasící VIN čísla na karoserii a vozidlo v exekuci jsou největšími strašáky. Bohužel si stále plno lidí nedává pozor na tyto zásadní věci. Přitom nabídka na trhu ojetin je široká a vždycky můžeme jít o dům dál, pokud zrovna nekupujeme historicky cenného veterána z roku 1932.

7. Odmítáme rady profesionála

Každá rada je drahá, když se člověk dostane do problémů. Spousta kupujících si ale nenechá poradit před samotným nákupem a je jim líto zaplatit pár stovek někomu, kdo autům skutečně rozumí, aby se s nimi jel na vyhlédnutou ojetinu podívat. Sice vás taková konzultace bude něco stát, ale ve výsledku vám rady odborníka mohou ušetřit desetitisíce.

8. Necháme si leccos nakukat

Plno lidí si pořád nechá od prodávajícího namluvit báchorky o tom, že s autem jezdil starý pán, že bylo garážované a v zimě nejeté, že bylo pravidelně v servisu a že ho nikdy nikdo nenaboural. "Důležitá jsou fakta a důkazy a všechno tohle jsou jenom klasické bazarnické fráze, kterým se může rozumný kupující maximálně zasmát" uzavírá expert.

Témata:  autobazar Autobazary

Související

Aktuálně se děje

13. května 2026 17:00

29. dubna 2026 10:50

24. dubna 2026 12:06

Stát rozdává vstup zdarma. Instituce počítají ztráty

Česká republika zažívá v oblasti památek a kulturních institucí paradox. Na jedné straně stojí rekordní zájem návštěvníků, na straně druhé experiment státu s bezplatným vstupem, který tento zájem dále uměle zesiluje.

Zdroj: Lukáš Kovanda

Další zprávy

Ilustrační fotografie

Komentář

Evropa zaostává. Bez amerického deštníku by byla zadluženější než USA

V uplynulém týdnu se na českých sítích strhla mela. Jakub Landovský, jehož zmocnění pro plnění závazků vůči NATO dnes schvaluje vláda, nejprve glosoval slova finského prezidenta Alexandra Stubba. Ten v projevu na Hradě vyzval přítomné v obecenstvu, ať si připomenou, jak pozitivně EU změnila jejich život za posledních třicet let. „V roce 1996 měla EU patnáct členů a 28 % světového HDP. Dnes má 27 členů, a 15 % globálního HDP,“ rýpl si nato novopečený zmocněnec vyzdvižením čísel, která příliš nepečetí vzkaz, jejž chtěl Stubb z Hradu vyslat.