Prezident Miloš Zeman dopakovaně tvrdí, že by referendum o vystoupení České republiky z Evropské unie uvítal. Byť by sám hlasoval proti, spousta občanů s členstvím nesouhlasí a byla by pro. Jak by ale Česká republika vypadala, kdyby Unii opravdu opustila? Mnohem hůř, než nyní.
Jestliže někdo tvrdí, že o české volby není ve světě zájem, pak se nejspíš mýlí. Evropští lídři pozorně sledují, jak se situace příští týden vyvine. V zahraničí si nejvíce všímají kontroverzní postavy možného premiéra Andreje Babiše, ale i vzestup anti-migračních nálad a volání po vystoupení země z EU.
Spolu s blížícími se parlamentními volbami sílí hlasy té části občanů, která je s členstvím v Evropské unii nespokojená. Některým sice přílišné regulace ze strany EU vadí, po vzoru Velké Británie se ale vydat nechtějí. A jiní jsou s členstvím Česka v rámci evropské osmadvacítky spokojeni. Jedno je ale jisté, pokud by došlo k czexitu a Česká republika z EU vystoupila, přišla by řádově o desítky miliard korun.
24. listopadu 2024 15:33
23. listopadu 2024 20:28
23. listopadu 2024 14:30
23. listopadu 2024 13:53
22. listopadu 2024 15:47
22. listopadu 2024 14:47
21. listopadu 2024 11:21
20. listopadu 2024 12:20
20. listopadu 2024 11:28
20. listopadu 2024 11:19
20. listopadu 2024 11:08
19. listopadu 2024 11:32
19. listopadu 2024 10:51
19. listopadu 2024 10:26
Prý jsme se zbavili závislosti na ruském plynu, dozvídáme se už i z billboardů. Volby se blíží a kampaň startuje. Jenže zrovna v době, kdy Česko odebírá tolik ruského plynu jako už dlouho ne. Takže kampaň míří poněkud „mimo“. Přes 90 procent plynu, který do Česka nyní teče, je z totiž „ruského směru“, ponejvíce přímo z Ruska. Pokud odněkud dovážíme přes 90 procent tak důležité suroviny, jakou plyn představuje, je zvláštní hovořit o zbavení se závislosti. Laická veřejnost si pod tím nejspíše představí, že ruský plyn neodebíráme. Což ale není pravda.
Zdroj: Lukáš Kovanda
Ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny se od jejího vzniku trendově stále zvětšují, a zvláště výrazně potom od roku 2019. Jednotná měna je přitom pro příslušnou měnovou unii přínosná jen tehdy, pokud jsou uvedené rozdíly dostatečně malé a ideálně pokud se jednotlivé země takové unie makroekonomicky sbližují. To právě ovšem není případ eurozóny, jak ve své nové studii dokumentují ekonomové Moritz Pfeifer a Gunther Schnabl z Institutu hospodářské politiky Lipské univerzity.
