Slunce pohasíná, varují fyzikové a NASA. Co se děje?

Rok 1645 je v astronomii znám jako rok „Maunderova minima", tehdy dokonce v Londýně zamrzla Temže. Vědci dnes tvrdí, že je 20% šance, že dojde k podstatným změnám teplot na Zemi.

Fyzik Richard Harrison BBC řekl: „Všechny metody měření nám ukazují, že sluneční aktivita jde dolů. Jsem fyzikem už 30 let, ale za tu dobu jsem se nesetkal s něčím takovým." Dále doplnil, že v následujících letech mohou přijít chladnější zimy. „Bude to téměř malá doba ledová," zděsil se.

Jeho kolegyně Lucie Greenová také nemá dobré zprávy: „Důsledky mohou být zcela jiné než před 400 lety, ovšem nikdo vám neřekne jaké. Nezapomínejme, že člověk svou činností za tu dobu zcela změnil podmínky na Zemi."

Mike Lookwood z univerzity v britském Readingu si myslí, že globální změna teplot překope proudění vzduchu, což povede ke kolapsu: "Počasí, jak ho známe dnes, zanikne."

Dean Pesnell, astronom z NASA, ale katastrofické scénáře mírní. „Je dost možné, že aktivita Slunce poklesla jen na krátkou dobu a brzy se zase vrátí na své maximum. Už se to stalo v roce 1989 a 2001, kdy sluneční aktivita měla dvě maxima s menším poklesem v mezidobí."

Více skvrn – větší sluneční aktivita

Jestliže zdrojem veškerého tepla na Zemi je Slunce, není možné na něj při vysvětlování jakýkoliv změn v pozemském klimatu zapomenout. Ostatně právě ke Slunci a jeho významu se nejvíce upínají zraky těch, kteří se snaží zpochybnit roli člověka v otázce klimatických změn. Při pohledu ze Země se zdá, že Slunce nám dodává stále stejné množství tepla, samozřejmě s určitými pravidelnými sezónními výkyvy odpovídající ročním obdobím. I ve fyzice existuje pojem solární konstanta, což je průměrná hodnota slunečního záření.

Intenzita slunečního svitu se však ve skutečnosti mírně proměňuje. Na Slunci existují cykly slunečních skvrn, které jsou projevem jeho aktivity. Sluneční skvrny souvisejí s magnetickým polem Slunce. V době, kdy je slunečních skvrn více, vysílá Slunce silnější záři i vůči Zemi a naopak, i když se nejedná v příliš velké rozdíly. Přímo se tedy nabízí možnost hledat v proměnách aktivity Slunce příčinu klimatických změn.

Ze záznamů o sluneční aktivitě vyplývá, že ta se pohybuje v určitých vcelku pravidelných cyklech. Základní cyklus je jedenáctiletý; v jeho minimu se na Slunci nenacházejí prakticky žádné skvrny, zatímco v době maxima se permanentně vyskytuje několik skvrn na slunečním kotouči. Ruku v ruce s tím se malé změny v příjmu slunečního záření na Zemi projevují tak, že při větším počtu skvrn je výkon Slunce o málo vyšší. Vliv jedenáctiletého slunečného cyklu na klima na Zemi však prakticky nebyl pozorován, píše meteocentrum.cz.

To ovšem není vše. Ne všechny jedenáctileté cykly jsou stejně silné – z dlouhodobých pozorování Slunce se zjistilo, že silnější a slabší cykly se střídají s periodou zhruba 90 let. Kromě toho se v minulosti vícekrát stalo, že cykly z neznámého důvodu zcela vynechaly, nebo byly mimořádně slabé, takže Slunce zůstalo na desítky let v útlumu. Takové případy se již prokazatelně odrazily na klimatu na Zemi (viz „Maunderovo minimum").