Návrh zákona o sociálním bydlení je nebezpečný a poškozuje sociálně potřebné
Návrh zákona o sociálním bydlení, který připravilo ministerstvo práce a sociálních věcí, je nebezpečným projevem sociálního inženýrství, které ve svých důsledcích poškozuje jak sociálně potřebné, tak stát: omezuje svobody například seniorů, motivuje k životu z dávek a je dražší než současný systém podpor. Shodla se na tom většina diskutujících, kteří se 8. listopadu zúčastnili odborného semináře pořádaného na půdě Poslanecké sněmovny pod záštitou poslance Adolfa Beznosky ve spolupráci s výborem pro sociální politiku.
Ke kritikům zejména ekonomických dopadů návrhu zákona o sociálním bydlení patří Hospodářská komora ČR. Podle Tomáše Kubíčka, vedoucí sekce územního a regionálního rozvoje HK je zákon zacílen příliš široce a ve výsledku nepřinese prospěch, který si od něj autoři slibují. Očekávání MPSV, které ve svých propočtech spoléhá na snížení nezaměstnanosti u lidí v sociálních bytech a s tím spojené úspory veřejných rozpočtů, považuje komora za nadsazené.
„Návrh vychází z domněnky, že lidé v sociálních bytech začnou pracovat, sníží se nezaměstnanost a stát tím uspoří na sociálních dávkách. Ministerstvo přitom samo připouští, že vysoká nezaměstnanost je u lidí v bytové nouzi zapříčiněna mnoha dalšími faktory než jen chybějícím vhodným bydlením,“ říká Tomáš Kubíček
Náklady na sociální bydlení budou podle účastníků semináře mnohem vyšší, než resort práce a sociálních věcí slibuje. „Ministerští úředníci ve svých propočtech opomíjejí vstupní i následné provozní náklady nového systému, jen od obcí se očekává, že do systému vloží majetek ve výši 37 miliard korun, který budou muset udržovat a spravovat“ říká Tomáš Kubíček.
Ministerstvo počítá s téměř 400 000 lidmi, kteří by mohli mít na sociální bydlení nárok. Zákon chce zajistit byty s nižším nájemným například seniorům nebo matkám samoživitelkám a současně vrátit do bytů lidi z ubytoven nebo bez přístřeší. „Oba tyto cíle,“ říká Tomáš Kubíček z HK, „lze ale jen těžko naplnit současně a s pomocí stejných nástrojů. Obáváme se, že zákon bez odpovědného finančního podkladu nemůže v praxi fungovat.“
Podle poslance Adolfa Beznosky návrh zákona zvýhodňuje především skupinu lidí, kteří nikdy nepracovali a ani pracovat nechtějí – a naopak znevýhodňuje ty, kteří celý život pracovali a měli relativně nízký příjem. „Senioři chtějí podle dostupných průzkumů bydlet ve stávajících domovech,“ říká Beznoska. „Nepotřebují na to nový zákon o sociálním bydlení, nepotřebují sociální byty a svým způsobem povinné stěhování do nich. Zachovejme seniorům svobodu v rozhodování o tom, kde a jak budou bydlet. Nechme je na svobodném trhu s byty a nenuťme je chodit za úředníky řešit svou bytovou situaci.“ Podle Beznosky řeší případnou finanční nedostatečnost k pokrytí nákladů na bydlení naprosto dostatečně stávající systém příspěvků na bydlení.
Podle diskutujících bude systém v navržené podobě přitahovat „černé pasažéry“, tedy lidi, kteří si kvůli šanci na levnější byt budou záměrně snižovat příjmy. V důsledku nedostatečné motivace vrátit se na normální trh s bydlením bude zákon současně zadržovat lidi v sociálních bytech natrvalo.
Nespokojení se záměrem MPSV jsou rovněž zástupci majitelů domů: „Jak nám vysvětlili pracovníci MPSV, při pronájmu sociálního bytu, nepovede neplacení nájemného, poškozování bytu, nebo obtěžování spolunájemníků k okamžité výpovědi, takže soukromý sektor nebude moci s ohledem na slušné nájemníky nabídnout jiné byty, než ty ve vyloučených lokalitách. K udržení sociálního bytového fondu, jaký vznikl v Rakousku, Francii nebo Velké Británii bude podle Eurostatu po jeho vybudování v ČR vyžadovat minimálně 140 mld. Kč ročně ze státního rozpočtu,“ říká Tomislav Šimeček z OSMD.
Doporučujeme
