V Česku řádí "finanční predátoři". Co lidem hrozí?

„Nebezpečí je hlavně jejich netransparentnost a zamlčování některých skutečností," upozorňuje autor studie Navigátor bezpečného úvěru 2013, Petr Teplý z Univerzity Karlovy. „Například roční procentní sazba nákladů, která je uváděna měsíčně, nikoli ročně. Čili lichvář nabízí 20 procent měsíčně, ale ročně je to 240 procent. Další praktikou jsou vysoké sankce za nesplácení úvěrů nebo lichváři požadují nadměrné zajištění úvěrů, ač je to v rozporu se zákonem," popisuje pro rozhlas.cz.

Od letoška přitom platí nové zákony, které mají spotřebitele chránit před nebezpečím, že lichvářům naletí. Studie ovšem prokázala, že tzv. "predátoři" jsou schopni současné zákony obcházet a hledat stále sofistikovanější metody. Pro spotřebitele pak jsou ještě nebezpečnější.

„Moje doporučení je, aby se zvýšil rozpočet ČOI a zároveň s tím její personální kapacity. A aby byla důsledná kontrola lichvářů a vyšší sankce, například podle stávající podoby zákona můžou dát pokutu až 20 milionů korun," dodává Teplý.

Teď si půjčím, ono to nějak dopadne

Bezpečný je podle Navigátoru takový úvěr, jehož parametrům žadatel rozumí, zná kvalitu vybraného poskytovatele a chápe důsledky splácení i nesplácení tohoto úvěru. Na základě těchto tří kategorií (s vahami 40 %, 40 % a 20 %) bylo stanoveno 13 kritérií, jejichž vážený průměr určil výsledné pořadí v Navigátoru. Finanční instituce byly posuzovány na příkladu třicetitisícové půjčky s roční splatností a stotisícové půjčky se splatností pět let. Pokud instituce získala 5-10 bodů, zařadila se do skupiny bezpečných, výsledek 0 – 4,99 bodů znamenal umístění mezi úvěrovými predátory. 

Základním problémem většiny dlužníků je, že vnímají pouze okamžitý užitek z půjčky, ale nedokáží si uvědomit, co všechno bude úvěr a jeho splácení znamenat v delším časovém horizontu. Ze všeho nejdůležitější jsou tři základní pravidla, která by měl každý žadatel o spotřebitelský úvěr dodržet a být v těchto bodech sám k sobě velmi upřímný.

Je potřeba: poznat svůj úvěr a znát celkovou cenu úvěru (být si vědom výše úrokové sazby úvěru a průběhu jeho čerpání), poznat svůj vlastní limit (být realistický v tom, co si může člověk dovolit a jak moc zatíží půjčka jeho rodinný rozpočet), domyslet další okolnosti (uvědomit si, jaké mohou přijít nenadálé životní situace, které mohou změnit schopnost splácet půjčku, a jaké může mít nesplácení dopady).

Pokud se dlužník řídí heslem "Teď si půjčím a ono to pak nějak dopadne", je jednou nohou nad propastí, do které se může dříve nebo později zřítit, varuje server navigatoruveru.cz.

Poskytovatelé úvěrů se dají rozdělit do čtyř základních skupin podle stupně kontroly, které podléhají:

1) Silný stupeň kontroly – subjekty pod dohledem České národní banky (ČNB), které jsou auditovány TOP auditorskou společností,

2) Střední stupeň kontroly – subjekty sdružené v České leasingové a finanční asociaci (ČLFA) nespadající pod dohled ČNB, které jsou auditovány TOP auditorskou společností,

3) Slabý stupeň kontroly – subjekty mimo ČLFA (málo transparentní věřitelé, kteří mají uvedené odpovědné osoby v Obchodním rejstříku, nabízí oddlužení a mají webové stránky, kde jsou kontakty na odpovědné osoby),

4) Minimální stupeň kontroly – subjekty, které nesplňují žádné z výše uvedených kritérií, a nejsou tedy transparentní.

Toto rozdělení je velmi důležité z pohledu zájemců o půjčení peněz, píše mesec.cz. Obecně totiž platí, že aktivity subjektů pod kontrolou regulačního orgánu (například pod dohledem ČNB či ČLFA) jsou důsledně monitorovány. Existuje u nich tedy menší riziko nekalých praktik než u těch, které nikdo aktivně nehlídá. Teoreticky je pro zájemce o půjčku nejrizikovější subjekt, který stojí mimo Českou finanční a leasingovou asociaci, protože není de facto vůbec regulován a ani není povinen dodržovat etické zásady této asociace.