Češi letos dostanou za úraz v práci větší odškodné. Vláda zvýšila náhrady za ztrátu výdělku

Vláda v lednu zvýšila o 3,4 % náhrady za ztrátu výdělku kvůli pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání. Stouply také náhrady na výživu pozůstalých po zaměstnancích, kteří zahynuli v práci nebo zemřeli v důsledku nemoci z povolání.  Dle ČSÚ se v 1. pololetí roku 2018 v Česku stalo 23 525 pracovních úrazů s pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny. Za stejné období došlo k 57 smrtelným úrazům, což je o 15 případů více než v 1. pololetí 2017. Kvůli dočasné pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz denně chybělo na svých pracovištích 224 441 pojištěnců.

Firmy si zadělávají na problém už při vypisování tendrů na ochranou výbavu zaměstnanců

„Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání musí jít ruku v ruce s rostoucí mzdou i důchody, protože tyto veličiny jsou důležité pro výpočet náhrad za ztrátu výdělku, valorizace je tedy logická. Nicméně vedle důsledků je třeba upozornit hlavně na příčiny úrazovosti. Polovina smrtelných úrazů připadne na stavebnictví, ale systém bezpečnosti práce kulhá v celém Česku a nezřídka funguje jen na papíře. V praxi to začíná již během tendrů firem na nákup zákonného ochranného vybavení pro zaměstnance, kde se všechno točí kolem nejnižší ceny. Nejlevnější pomůcky ale mívají slabou ochrannou funkci a navíc obsahují skryté vícenáklady – například rostoucí výdaje za odpadové hospodářství kvůli nízké životnosti vybavení a velmi vysoké spotřebě pracovních prostředků. Největší problém pak samozřejmě představují zranění zaměstnanci na neschopenkách, klesající produktivita práce, výpadky ve výrobě nebo nestihnuté termíny zakázek,“ upozorňuje Ondřej Švadlenka ze společnosti Ardon Safety, která se specializuje na ochranu zaměstnanců v průmyslových firmách.

Prevence úrazů? Firmy motivují spíše vysoké pokuty než aktivní prevence

Podle Aleny Komolé z Bureau Veritas se nejvážnější úrazy se stávají ve firmách, které se starají o ochranu zaměstnanců čistě kvůli strachu z vysokých pokut. „Etické principy zde nehrají tak velkou roli a příslušné zákony také nejsou dostatečnou motivací. Nejlepší výsledky naopak mají podniky s aktivním přístupem k odstraňování rizik na pracovišti. Například jedna firma dokázala zkrátit délku pracovní neschopnosti svých zaměstnanců z 80 dní na polovinu, a to za jeden rok od zavedení příslušných opatření. Prevence se tedy vyplatí. Sníží se tak zároveň i riziko případných tahanic mezi firmou a zaměstnancem kvůli uznání pracovního úrazu či nemoci z povolání. Uznaný úraz či nemoc je nezbytným předpokladem pro čerpání náhrad za ztrátu výdělku,“ říká školitelka a expertka na bezpečnost práce ze společnosti Bureau Veritas.

Co jsou náhrady za ztrátu výdělku kvůli úrazu a nemoci z povolání

Náhrady za ztrátu výdělku představují rozdíl mezi průměrným výdělkem zaměstnanců před vznikem škody a výdělkem po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání. Rozdíl zahrnuje i případný invalidní důchod poskytovaný z téhož důvodu. Co se týká náhrad nákladů na výživu určených pozůstalým po zaměstnanci, který zemřel následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, u těch se vychází z průměrného výdělku zemřelého zaměstnance a z jejich pozůstalostního důchodu. V případě zvýšení důchodu podle předpisů o důchodovém pojištění, dochází ke snížení poskytované náhrad.

Odbory: valorizace náhrad je nutná kvůli rostoucím mzdám

„Pokud by nedošlo k valorizaci, zaměstnanci s úrazem či s nemocí z povolání by byli rok od roku poškozováni z důvodu nárůstu průměrné mzdy. Výpočet náhrad by se neměnil a výše náhrady by stagnovala. Totéž by zasáhlo i pozůstalé po zemřelých zaměstnancích. Navíc v Česku máme časté případy pracovníků, kteří mají po úrazu či nemoci přiznaný invalidní důchod.  Těm by se kvůli zvyšování důchodů každoročně snižovala renta.  Zásadně platí, že když poškození zdraví, způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, dosahuje 35%, má poškozený nárok i na invalidní důchod, a to je pravidelně druhý příjem poškozených,“ říká Radka Sokolová, místopředsedkyně Českomoravské konfederace odborových svazů a dodává:

„Nelze také opomenout, že zákoník práce dává přímo zaměstnavateli povinnost, aby poškozené převedl na jinou – pro ně zdravotně vhodnou – práci. A když tak nemůže učinit, zaměstnanec končí pracovní poměr s odstupným ve výši 12 násobku průměrného výdělku. To jsou poměrně velké jistoty pro postižené. Stejně jako fakt, že vláda provedla valorizaci k počátku kalendářního roku, a to je také pro zaměstnance důležitá jistota.“

Pojišťovny vyplatí poškozeným 4,2 miliardy korun

Podle informací, které získalo ministerstvo práce a sociálních věcí od pojišťoven (u kterých si zaměstnavatelé mohou sjednat zákonné pojištění odpovědnosti za škody při pracovních úrazech nebo nemoci z povolání), pobírá náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti cca 12 750 poškozených. Náhrady nákladů na výživu pozůstalých jsou vypláceny cca 470 pozůstalým. Dopad plánovaného navýšení náhrad o 3,4 procenta je pro státní rozpočet odhadován na 681 tisíc korun. Z uvedeného zákonného pojištění bude poškozeným letos vyplaceno o 139,5 milionu korun více, což se však výdajů zaměstnavatelů nijak negativně nedotkne. Jak uvedla Česká asociace pojišťoven, celková suma vyplácených náhrad včetně navýšení dosáhne na 4,24 miliardy korun.