Teroristické útoky v Evropě skončily? Odborníci tápou nad tím, co se děje

Jytte Klausenová je dánská akademička, která v současnosti působí na Brandeisově univerzitě ve Spojených státech amerických a v Centru pro evropská studia na Harvardově univerzitě. Zabývá se domácím a mezinárodním terorismem a imigrací. V roce 2006 založila Western Jihadism Project (WJP), který si klade za cíl „zpracovat a archivovat data o vývoji a fungování džihádistických skupin v západních demokraciích.“

V článku pro magazín Foreign Affairs popsala, proč v poslední době v Evropě poklesly počty teroristických útoků. Podle statistik se zdá, že je trend z minulých let na ústupu. V roce 2015, bylo teroristy zabito 150 lidí. O rok později si útoky v Evropě vyžádaly 135 obětí. V roce 2017 zabili džihádisté 62 osob. Letošní rok se tedy v porovnání s předchozími jeví jako vcelku klidný. Ze statistik vyplývá, že teroristé při svých útocích zabili 20 lidí.

Zároveň se změnil charakter útoků. Spíše než dobře připravené, sofistikované akce, jako byla například střelba v pařížském klubu Bataclan, jsou podle Klausenové útoky často „amatérské“. Částečně za to může úpadek Islámského státu jako polostátní entity. Organizace ztratila téměř veškeré území v Sýrii a Iráku, které kdysi ovládala. Přestože to neznamená konec teroristické skupiny jako takové, byly tím značně omezeny její zdroje a organizační schopnosti.

Jako ještě podstatnější faktor však Klausenová vnímá posun ve fungování evropských bezpečnostních složek. Ty jsou často schopné zmařit teroristické útoky ještě ve fázi příprav. Letos v září se holandským úřadům podařilo překazit rozsáhlý útok, při kterém chtěli teroristé využít výbušniny a další zbraně. Tři ze zadržených byli navrátilci z bojů v Sýrii. Podle Klausenové se zároveň jedná o ojedinělý případ, u kterého se podařilo prokázat skutečné napojení na Islámský stát. Většina dalších útočníků „prohlašovala oddanost Islámskému státu, ale zdá se, že byli skupinou spíše inspirováni, než že by existovala nějaká skutečná spojitost.“

Nová opatření byla zavedena jak na státní tak mezistátní úrovni. Evropská unie tlačila jednotlivé státy k hlubší spolupráci při sdílení informací o možných radikálech. V roce 2016 například zavedla nová direktiva celounijní sdílení dat v systému „Passenger Name Record“. Jednotlivé státy také postoupily ve svých vlastních bezpečnostních opatřeních. Velká Británie přijala protiteroristický zákon, který nyní umožňuje efektivněji sledovat podezřelé. Ve Francii legislativa usnadnila provádění domovních prohlídek nebo zavření některých mešit, které byly vyhodnoceny jako rizikové. V Německu byly rozšířeny sledovací pravomoci federální policie a usnadněna deportace „nebezpečných“ cizinců. Španělsko zase nově začalo trestat šíření extrémistických myšlenek a materiálů na internetu.

Klausenová však přesto varuje před přílišným optimismem. Odhaduje se, že se do služeb Islámského státu přidalo až 6000 radikálů z Evropy. Není jisté, kolik z nich zahynulo a kolik nadále působí na Blízkém východě. Mnoho z nich se však vrátilo do Evropy a část pak skončila ve vězení. Francie již varovala, že do konce roku 2019 propustí z vězení 500 lidí odsouzených v souvislosti s terorismem nebo zradikalizovaných během pobytu. Ve Velké Británie bude ve stejném období propuštěno 100 vězňů. Počty osob, které jsou bezpečnostními složkami v zemích EU vedeny na seznamech džihádistů, jdou do tisíců. Podle Klausenové proto není možné riziko dalších útoků podceňovat.