Smrtelná hrozba? Kyberšikanu nemusí děti unést

Přestože tak vážné případy se zatím v Česku neobjevily, ke kyberšikaně dochází i u nás. Rozpoznat ji z pohledu rodiče je mimořádně obtížné, uvádí psycholog Radek Ptáček. Témata ochrany a prevence dětí před týráním, zneužíváním a zanedbáváním budou diskutovat přední světoví odborníci na kongresu ISPCAN, který se uskuteční v Praze.

Rozpoznat, že je někdo vystaven kyberšikaně, je téměř nemožné. Neexistují totiž jakékoliv specifické varovné příznaky, které by nám to napověděly. Oběťmi bývají často děti a mladiství, každý z nich ale na podobné situace reaguje jinak. A ze zkušeností psychologů vyplývá, že většina dětí se s útoky na internetu rodičům obvykle nesvěří.

Jak ale ochránit své dítě v případě, kdy se domníváme, že by mohlo být obětí kyberšikany? Rodič musí být vnímaný a nepřehlížet ani jemné nuance v chování dítěte. Je nutné sledovat chování dítěte, jeho náladu a na odchylky od běžného chování reagovat.

„Jestliže se nálada dítěte nebo jeho chování někdy na chvíli změní, nemusí o nic jít. Pokud se ale jedná o dlouhodobější změnu, a tím myslíme několik dnů až týdnů, je zjevné, že se s dítětem něco děje a je potřeba si s ním promluvit,“vysvětluje psycholog a spolupředsedající kongresu ISPCAN Radek Ptáček.

S dítětem by měli rodiče hovořit a snažit se přijít na to, jestli se v jeho životě neděje něco nestandardního. Odborníci radí se nejdříve ptát obecně, jestli se něco nestalo nebo dítěti někdo neubližuje. Pokud dítě nereaguje, měli by mít rodiče připraveny i více investigativní otázky. „Je ve škole všechno v pořádku? Co se děje na Facebooku?“ Je třeba fungovat trochu jako detektiv.

„V případě, že dítě s rodičem vyloženě nespolupracuje, musíme se obrátit na odborníka. Například na školního psychologa nebo na učitelku dítěte a snažit se zjistit podstatu problému,“ doplňuje psycholog Ptáček.

Pokud rodič opravdu pozná náznaky kyberšikany, měl by dítěti konkrétně poradit, jak se se situací vypořádat. Jestliže nezůstane u náznaků, ale jde o rozvinutou formu šikany, pak je jediným efektivním řešením vstoupit do problému a řešit ho na co nejširší sociální platformě. To znamená s agresorem, s rodiči pachatele, zástupci školy, ale i provozovateli sociální platformy, prostřednictvím, které k šikaně dochází, atd.