Aktuální dění v EU: Jaké budou vývojové trendy?

Zcela nové ekonomické odvětví může být zatím zakukleno v podobě názvu sdílená (kolaborativní) ekonomika, ke které Evropská komise zveřejnila informativní pokyny s očekáváním, že nový koncepční model ekonomického chování může představovat významný příspěvek pro dlouhodobý ekonomický rozvoj, efektivnější vynakládání zdrojů i příležitost pro tvorbu nových pracovních míst.

Sdílená ekonomika je vnímána jako model, v němž jsou aktivity určovány platformami spolupráce, vytvářející a využívající tržní prostředí pro alternativní podobu prodeje zboží či poskytování služeb obvykle zajišťovanou jednotlivci, soukromými osobami.

Kolaborativní ekonomika je založena na třech kategoriích aktérů: poskytovatele služeb, či prodejce (případně i výrobce) zboží, kteří sdílejí s ostatními jejich aktiva, majetek, zdroje, čas nebo schopnosti; to jsou případy, kdy soukromé osoby nabízejí služby primárně na příležitostné bázi nebo při poskytování služeb sdílejí s jinými subjekty jejich profesionální kapacitu; druhý typ aktéra představují uživatelé popsaných druhů aktivit a třetí pak zprostředkovatelé, zajišťující propojení mezi aktéry – obvykle přes on-line platformy – a usnadňující uzavření transakcí mezi nimi (platformy spolupráce).

Kolaborativní ekonomika primárně nepředstavuje změny vlastnictví, či vznik nového typu vlastnictví (ačkoliv v budoucím vývoji toto nemůže být vyloučeno) a může být vytvářena jak pro účel dosažení zisku, tak i pro zajištění bohulibých přínosů.

Klíčový postřeh spočívá v tom, že kolaborativní ekonomika je z definice založena na spontaneitě, kreativitě aktérů a existuje riziko, že regulace „těžší váhy“ by ji mohla zahubit.

Na straně druhé však určitá platforma pravidel hry je žádoucí a klíčové je nalézat jejich přínosnou míru, která nepůsobí destruktivně. Je nutné vyřešit záležitost požadavků vstupu na trh (zvláště z toho důvodu, že řada věcných aktivit je již nyní provozována a poskytována, nicméně provozovatelé musejí respektovat mnohdy velmi přísné normy, například při přepravních, ubytovacích či stravovacích službách). Další významnou oblastí je stanovení odpovědnosti v případě sporů mezi aktéry a určení pravidel ochrany spotřebitele; vedle toho je zapotřebí stanovit, zda se jedná o podnikatelskou aktivitu a jak je to s jejím zdaněním; velmi legitimní otázkou je pak i to, zda v kolaborativní ekonomice lze vytvořit pracovně-právní vztah.

V těchto dnech je to přesně rok, co spustil své praktické fungování Investiční plán pro Evropu, který je též často nazýván jménem stávajícího předsedy Evropské komise – Junckerův. Rok je dobrá doba k identifikaci jeho přínosů i k nastavení jeho dalšího směřování. Je dost možné, že právě na základech Investičního plánu pro Evropu dojde k definování principů nakládání a rozdělování prostředků Rozpočtu EU po roce 2021 – možná ne hned a v plném rozsahu, nicméně trend založený na návratnosti a dosažených výsledcích, které omezení zdroje EU přinášejí, je zjevný již dnes.

Jádro plánu tvoří Evropský fond pro strategické investice (EFSI), který není fondem v klasickém vnímání a který je řízen a spravován skupinou Evropské investiční banky. Sice došlo ke skrytému posunu prvního výkonnostního cíle z konce roku 2017 do poloviny roku 2018, nicméně do té doby má Plán generovat nejméně 315 mld. EUR investic.

Dosud je odhadováno, že schválené a fungující projekty představují objem přibližně 100 mld. EUR. Součástí plánu je též Evropské centrum pro investiční poradenství (EIAH), nabízející kompetentní pomoc pro projektové žadatele; v minulém týdnu pak byla spuštěna třetí složka Plánu: Evropský portál investičních projektů (EIPP). Aktivity EFSI lze kombinovat s kohezními projekty, resp. s využitím prostředků Evropských strukturálních a investičních fondů. Investiční plán pro Evropu bude pokračovat i přes horizont roku 2018, přičemž se na základě identifikované poptávky posílí role specializovaného nástroje pro malé a střední podniky. EIAH by se měla lokálně a regionálně orientovat.

A proces Evropského semestru by měl v příštím období vést k odstranění překážek a nastavení odpovídající strukturální připravenosti na úrovni členských států, aby pro ně Investiční plán pro Evropu znamenal ještě citelnější přínos.