Doženou krize Evropskou unii ke zkáze?

Hrozí EU rozpad?

Monti uvedl, že poprvé za svou dlouhou kariéru, která se okolo projektu EU točí, má obavy, že by kombinace „zkorumpovaných" národních politik, nedostatků Bruselu a tlaku vnějších krizí mohla způsobit rozpad EU. Ten by dle jeho varování mohl znamenat návrat krvavé minulosti, která jí předcházela.

„EU prochází krizí, která mě i další poprvé vede k úvahám, zda nemíříme k rozpadu. To, čeho se bojím, je fakt, že ačkoliv se v minulosti EU dařilo vyvíjet se skrze proces krize a reakce na krizi, to se teď stát nemusí," uvedl.

Problémy podle něj leží jak v jednotlivých národních vládách, tak v Evropské radě. „Nikdo nemůže předstírat, že Komise, Parlament, Evropská centrální banka a Evropský soud jsou ti, kdo jsou zodpovědní za nedostatečně adekvátní a včasnou odpověď na současné krize," uvedl a dodal, že z toho lze vinit pouze Evropskou radu.

Bod zlomu

„Myslím, že klíčovým momentem byla finanční krize, která se překrývala s prezidentstvím Francie v roce 2008. Problémem tehdy byla záchrana bank a do určité míry i záchrana států. To mělo být provedeno s pomocí peněz členských států, ne z nepatrného rozpočtu EU. Takže bylo nevyhnutelné, že se moc přesunula z Komise na Radu," vysvětluje.

Za vzestupem moci Evropské rady také podle něj stojí sílící nacionalismus jednotlivých členských států, ze kterého plyne také populismus a soustředění se na krátkodobé řešení problémů.

Takovýto postup se přitom politikům z krátkodobého hlediska vyplatí, což je podle něj velký problém.

Zneužívání demokracie

„Politik je správně postaven před soud, pokud ukradne sklenici nebo vykazuje korupční jednání. Ale největší ‚korupce' ze všech, zneužívání demokratického procesu pro evidentní plnění vlastních politických zájmů, je něco, co se stalo přirozenou součástí našich životů," varuje.

Podle Montiho tak hrozí až rozpad demokracií v členských státech. Zároveň podle něj totiž také klesá důvěra ve vysoké politiky a volební účast.

„Veřejnosti by mělo být jasně vysvětleno, že lidé, kteří mají vysoké pozice v Evropské radě, často neplní obecné zájmy Evropy, ale že jsou ve většině případů motivování politickými zájmy strany nebo dokonce osobními ambicemi v domovském státě," dodává.