Kupujete balené maso? Co všechno musí být na etiketě?

Údaje musí být uvedeny buď přímo na obalu, nebo na vnějším obalu skupinového balení. V Česku musí být údaje v češtině s výjimkou názvu výrobku. Informace musí být na viditelném, na snadno čitelném místě a také nesmí být zakryté či přelepené jinými údaji, například informací, že je výrobek v akci. Vše musí být označené nesmazatelným písmem. Na etiketě musí být uvedené také množství výrobku, jeho složení a označení šarže.

Na etiketě musí být současně uveden název obchodní firmy a sídlo výrobce, dovozce či prodávajícího nebo balírny. To je ale problém. Ze změti informací se nemusíme dočíst a pochopit, odkud maso pochází. Kuře může být ze zahraničního chovu, ale výrobek se přebalí v Čechách a rázem vypadá, že maso pochází z českého chovu.

Datum minimální trvanlivost, použitelnost... co to znamená?

Pokud se spotřebitel při nákupu zajímá, co je na etiketách napsáno, může si všimnout, že doba, do které má výrobek spotřebovat, bývá označena dvěma způsoby: slovy „Datum použitelnosti" a „Datum minimální trvanlivosti".

Člověk často vůbec netuší, jaký je mezi těmito údaji rozdíl. Když se do toho ještě připlete pojem „záruční doba" popř. „lhůta" neboli „záruka" nastává ještě větší zmatek. Jaký je tedy rozdíl?

U některých výrobků, tedy především u druhu potravin podléhajících rychlé zkáze, musí spotřebitel najít datum použitelnosti. Jedná se o jogurty a jiné mléčné výrobky, ryby, chlazenou drůbež, nebo výrobky studené kuchyně. Na výrobku se datum použitelnosti uvádí slovy "Spotřebujte do...". Je-li potravina označena dobou použitelnosti, musí výrobce na obal doplnit také údaje o podmínkách skladování.

U drtivé většiny výrobků musí být datum minimální trvanlivosti. Tím se většinou označují potraviny, které se rychle nekazí. Příkladem mohou být konzervy, sušenky, čokoláda, nápoje, těstoviny a podobně.

Pokud se v obchodě rozmýšlíte, zda „riskovat" a koupit si prošlou potravinu, nemusíte se bát. Potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti lze uvádět do oběhu pouze, pokud jsou zdravotně nezávadné a pokud jsou jako prošlé označeny a odděleně umístěny.

Jediný problém může nastat v tom, že výrobce nezaručuje chuťové a výživové kvality výrobku. Odpovědnost za zdravotní nezávadnost potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti přebírá prodejce.

Existují potraviny, které nemusí být označeny datem minimální trvanlivosti ani datem použitelnosti. Jedná se o čerstvé ovoce a zeleninu, nijak neupravené konzumní brambory, naklíčená semena, konzumní líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje s obsahem alkoholu nad 10 objemových procent (výjimku tvoří emulzní likéry), víno, pekařské a cukrářské výrobky, které se spotřebují do 24 hodin po výrobě, jedlá sůl, přírodní sladidla v pevné formě, neplněné nečokoládové cukrovinky obsahující pouze cukry a barviva a látky určené k aromatizaci, žvýkačky a kvasný ocet, limonády, ovocné šťávy a nektary a alkoholické nápoje balené v nádobách nad pět litrů, které nejsou určeny pro běžné spotřebitele a jednotlivé porce nebalené zmrzliny.

V případě nutnosti, by mělo být na potravinách napsán i údaj o způsobu použití a také zda nemůže výrobek ovlivnit zdraví. Například lidem trpících fenylketonurií nebo potravinovou alergií.

U vajec, ovoce, zeleniny a brambor musí spotřebitel také vědět, o jakou třídu jakosti se jedná.