Největší problém důchodců? Tady je

Okamura se domnívá, že to, k čemu spěje moderní společnost, je postupné rozbíjení tradiční velké křesťanské rodiny. Zatímco na počátku dvacátého století rodinu tvořili spolu s dětmi v jedné domácnosti prarodiče, praprarodiče a do rodiny patřili i kmotři, bratranci, strýcové a tety, postupem času jsme přišli o kmotry, prarodiče jsme podle Okamury odsunuli v lepším případě do sociálních ústavů, zproduktivnili jsme zabíjení lidských plodů a nejposlednější trend je život samoživitelek a singles, tedy jednotlivců, kteří rodinu odmítají.

"Zatímco se své rodiny – tedy vlastní krve - zbavujeme, snaží se nám tu mainstreamová média a část politiků a aktivistů vytvořit dojem, že skutečnou rodinou může být lesbická partnerka matky, homosexuální přítel otce nebo dokonce dva cizí homosexuálové. Moderní doba a modernisté rozbili nejprve rodinu na atomy a následně se pokouší absolutně zvrátit její podstatu. To je sebevražedný trend," podotýká na svém blogu Okamura.

Sexuální orientace je soukromou věcí každého člověka a on tuto svobodu uznávám, mezi homosexuály má i přátele. Domnívá se ale, že ohledně postavení tradiční rodiny nelze dělat ústupky ani v současnosti, neboť i homosexuální páry budou chtít důchod, ale děti, které na jejich důchody budou do průběžného důchodového systému vydělávat, bohužel vzájemně nezplodí.

Nejlepší cestou, jak podle lídra Úsvitu vychovat člověka, který je duševně dospělý a odpovědný vůči svému okolí, je rodina, v níž pohromadě žijí nejlépe tři generace, v níž je táta, máma a hodně dětí, rodina, v níž se odmala musí všichni o vše dělit a starat se o mladší či naopak staré členy rodiny.

"Problém stárnoucí populace a důchodové reformy není jen v rostoucím počtu důchodců. Je především v klesajícím počtu lidí, kteří je budou ochotní živit, tedy přispívat do důchodového systému. Máme tu totiž statisíce lidí v produktivním věku, kteří nepracují a dokonce se mnozí nechávají živit svými rodiči nebo prarodiči. Roste také počet singles, kteří žijí jen sami pro sebe. Roste počet lidí, kteří se nechtějí starat o své nejbližší příbuzné. Roste počet těch, pro které je velká rodina jen zátěž," píše Okamura.

To považuje za přímý důsledek takzvané "rozmazlující výchovy" v nepočetném torzu rodiny a z tohoto pohledu je jedno, kolik máme obyvatel - to podstatné je jejich kvalita. "Proto není řešením jen to, aby se v České republice rodilo více dětí, protože pokud vychováme z dětí sobce, pak se o nás a společnost stejně nepostará, právě naopak - vyšší počet sobeckých děti v budoucnu znamená jen vyšší zátěž," dodává.

Pokud tu budeme mít dobré vícegenerační rodiny, které budou dětem vštěpovat tradiční evropské křesťanské hodnoty jako je pracovitost, poctivost, odpovědnost či pokora a skromnost, tak je podle Okamury jedno, kolik nás je. "Prvním krokem k nápravě velké části problémů tedy nejsou ekonomické reformy, ale návrat k hodnotám, na kterých naše civilizace stojí," uzavřel.