Ostrá dohra demonstrací 17. listopadu: Přišli jsme o svobodu?

Ochranka nepustila studenty na místo oslav na Albertově, protože se zde konala akce Bloku proti islámu a očekával se příjezd prezidenta Miloše Zemana. To se ale nelíbí jak řadě českých politiků, tak zejména studentům, kterým podle nich byla odepřena svoboda.

My, zástupci studentů, jsme zklamaní a smutní z toho, že dnes, v Mezinárodní den studentstva, nebylo umožněno řadě zájemců vyjádřit úctu předchozím generacím našich kolegů, kteří se zasadili o svobodu této země v listopadu 1989.

Před polednem se skupina studentů pokusila položit květiny a zapálit svíčky u pamětní desky na Albertově. Většině však nebylo policejní ochrankou povoleno se na toto místo dostat. Jsme si vědomi, že bezpečnostní opatření jsou v dnešní době nevyhnutelná. Šlo by možná pochopit, kdyby byl prostor zcela uzavřen po celou dobu návštěvy hostů vyžadujících speciální ochranu. Upozorňujeme však, že nedlouho poté, co bylo studentům zabráněno ve vstupu k památníku, se prostor otevřel pro skupinky příznivců pana prezidenta.

Zdůrazňujeme, že jako studenti jsme v uplynulých dnech opakovaně vybízeli k respektování práva, ke klidné diskusi založené na ověřených faktech a jednoznačně jsme odsoudili zneužití míst spjatých s bojem studentů za svobodu k jakýmkoli partikulárním politickým zájmům.

Vyzýváme všechny představitele veřejné moci, aby pamatovali boje studentů za svobodu a zasadili se o to, aby uctění památky nebylo v budoucnosti nijak omezováno ani využíváno k sebepropagaci zájmových skupin, jako se tomu dělo dnes, 17. 11. 2015, na Albertově," uvedli ve svém prohlášení studenti Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Za studenty se postavil také děkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Bohuslav Gaš, který rovněž vydal zásadní prohlášení.

Byl počátek 20. století, kdy František Josef I. vložil nemalé finance do výstavby univerzitního kampusu na Albertově a neváhal se tam přijít podívat, když budovy bylo dokončeny. Budovy kampusu tam pak nestály nadarmo, byly naplněny vysokoškolskými studenty a jejich učiteli, kteří jim předávali základy medicíny a přírodních věd. A nebyli to jen tak lecjací učitelé a studenti, Albertov vychoval řadu vynikajících lékařů a přírodovědců. Například nositele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského. Dodnes Albertov žije vysokoškolským ruchem a během každého dne v něm studují a pracují tisíce studentů a učitelů. A na Albertově se budou stavět další budovy pro špičkový výzkum a výuku v biomedicíně a přírodních vědách. V disciplínách, které budou zachraňovat lidské životy.

Byli a jsou to vysokoškolští studenti, kteří jsou nejcitlivějšími indikátory nespravedlnosti a bezpráví ve společnosti. A právě Albertov byl takovým místem, kde studenti neváhali proti nespravedlnosti a bezpráví v osudových okamžicích našeho státu nasadit své zdraví a i své životy.

Když si ovšem letos studenti chtěli připomenout své zastřelené a zbité spolužáky a učitele, bylo vše jinak. Albertov byl zaplněn lidmi, kteří v naprosté většině neměli s albertovským životem nic společného a projevovali názory, které se s názory studentů v naprosté většině neshodují. Se studenty bylo zacházeno jako s vetřelci a skupinka asi dvaceti studentů nesměla přejít dvacetimetrovou vzdálenost k pamětní desce s nápisem „Kdo když ne my, kdy když ne teď,". K pamětní desce s heslem, se kterým se jim 17. listopadu 1989 podařilo nastartovat listopadovou revoluci. Argument, že to bylo z bezpečnostních důvodů kvůli účasti pana prezidenta na akci pořádané jeho příznivci je neospravedlnitelný, protože pan prezident měl přijet na Albertov až za tři hodiny a celý dvacetimetrový prostor byl prošpikován policií a členy ochranky.

Studenti i jejich učitelé letos v listopadu ztratili na Albertově svobodu. To se v příštím roce nesmí stát.