Ministr Robert Plaga se vyhýbá učitelům, nekomunikuje a nebojuje za školství

Za současného ministra se sice postavila řada profesních spolků včetně Pedagogické komory, ale motivací jim jsou spíše obavy, kdo byl navržen jako jeho nástupce. Případný nový ministr zvenčí se bude nejprve rok seznamovat s chodem úřadu, načež přijdou volby a další výměna v čele resortu. Tyto neustále změny ministrů devastují české školství, kterému chybí dlouhodobá vize, jasná koncepce a hlavně finanční prostředky.

Robert Plaga působí jako nevýrazný úředník, ale ve srovnání s jeho předchůdci jde vlastně o výhodu. Stanislav Štech se zapsal do dějin politické kultury tím, když skoro 22 000 učitelů, kteří podepsali petici Pedagogické komory proti kariérnímu řádu, urazil slovy, že jsou „textově negramotní“. Jeho předchůdkyně Kateřina Valachová zase pokazila, na co sáhla. V anketě hodnotící ministry školství získala dvě třetiny negativních hlasů a oprávněně obsadila poslední příčku. Z inkluze, kterou tato nejhorší ministryně školství prosadila, se už možná školy nikdy nevzpamatují. Za jejího působení si vzdělávání sáhlo na dno i finančně – v roce 2016 šlo na školství pouhých 3,6 procent hrubého domácího produktu, tedy nejméně v historii samostatné České republiky. Skutečnost, že od té doby peníze pro školství rostou, není odrazem jeho priority, ale naprostou nutností, protože jinak by zcela zkolabovalo. Stále ovšem nejsme ani na úrovni roku 2011, kdy šlo do škol 4,3 procent HDP.

Školství by potřebovalo krizového manažera, ale i šedý úředník je lepší, než všichni poslední ministři za ČSSD včetně Marcela Chládka. Robert Plaga působí rozvážně. Nechává si zpracovávat odborné analýzy. Ale zároveň neustále odkládá většinu rozhodnutí na neurčito. Za uplynulý rok ve funkci vlastně prosadil jen změnu pamlskové vyhlášky, která stejně ničemu nepomohla, protože zavřené bufety stejně školy znovu neotevřou. A pro krajské úřady získal dodatečně miliardu korun, která jim chyběla kvůli inkluzi na platy zaměstnanců škol. O jeho odvolání se začalo spekulovat po té, když místo své předchůdkyně Kateřiny Valachové, která poslala na brněnský motocyklový závod 70 milionů, poskytl organizátorům dotaci „jen“ 39 milionů korun. Mimochodem, na bezplatné obědy pro žáky ze sociálně slabých rodin vyčlenilo MŠMT na rok 2018 částku 30 milionů korun pro celou Českou republiku.

Rok 2018 byl ve znamení oprav toho, co pokazila Kateřina Valachová. Kromě zmíněné pamlskové vyhlášky šlo o novely vysokoškolského nebo školského zákona. Podnět k jejich změně ovšem nevzešel z ministerstva školství, nýbrž od poslanců. Václav Klaus prosadil zrušení garance míst pro všechny dvouleté děti v mateřských školách, čímž ušetřil vládě 30 miliard korun. Poslanci hnutí ANO přišli s odkladem reformy financování škol o 1 rok, protože nebyla dobře připravena, a ušetřili tím dalších 10 miliard. Jan Čižinský prosadil zmírnění podmínek pro vznik přípravných tříd, který navrací legislativu před rok 2016. Skupina poslanců navrhla prodloužení termínů pro nové akreditace vysokoškolských fakult a jejich studijních programů. Všechny tyto změny nakonec prošly.

Naopak návrh na zavedení obědů zdarma vláda oprávněně vrátila ministru Plagovi k přepracování, protože novela má celou řadu nedostatků a vůbec nebyla projednána s řediteli škol. Ministr školství slíbil, že na podzim roku 2018 začne diskuze o změnách v maturitách a přijímacím řízení. Přestože doposud nezačala, MŠMT novelizovalo příslušné vyhlášky, opět bez konzultací s pedagogy z praxe. Neuskutečnila se ani konference k revizi rámcových vzdělávacích programů, která měla proběhnout v lednu 2019. Ředitelé škol už skoro rok marně čekají na konkrétní informace k reformě financování, která má začít platit od letošního září. Stále nevědí, kolik peněz dostanou v novém systému, ani zda to bude méně nebo více než nyní. Ministrem slíbený srovnávací kalkulátor PHmax a financí nevznikl. Rozvojový program, který má letos pomoci zafinancovat překrývání učitelek v mateřských školách alespoň na 2,5 hodiny denně, zřejmě velká část ředitelek nevyužije kvůli špatnému nastavení podmínek. Lépe je nastaven rozvojový program na vyrovnání mezikrajových rozdílů. V přípravě je novela vyhlášky o konkurzech na ředitele škol, která posiluje vliv České školní inspekce.

Hlavní problém je, že ministr Plaga nekomunikuje s pedagogy a jejich profesními organizacemi. Pracovní skupiny ministerstva s účastí externistů se přestaly scházet. Novela inkluzivní vyhlášky připravená loni na jaře stále nebyla vydána. Bez účasti učitelů z praxe vznikl i návrh dlouhodobého záměru vzdělávání do roku 2023. Do týmu, který bude připravovat strategii vzdělávací politiky do roku 2030, se dostal nechvalně známý exministr Stanislav Štech a naopak v něm není žádný zástupce největších profesních organizací pedagogů v Čechách, ať už jde o školské odbory, Unii školských asociací CZESHA nebo Pedagogickou komoru s tisícovkami členů. Ministerstvo utajuje složení Rady pro revizi rámcových vzdělávacích programů. Organizace přímo zřízené ministerstvem jako jsou NÚV, NIDV nebo CERMAT tají před veřejností složení pracovních skupin a ministr jim tuto netransparentnost trpí. Zveřejněny nejsou ani údaje o pracovnících projektů financovaných v rámci evropských fondů, kterým bez výběrových řízení přidělilo ministerstvo 3 miliardy korun z OP VVV.

Místo toho, aby se Robert Plaga bil za svůj resort a hlasitě požadoval více peněz pro školství, smířil se v tichosti s tím, že vláda nesplnila usnesení Poslanecké sněmovny ohledně zvýšení učitelských platů o 15 procent od září 2018. Nepodařilo se mu prosadit prostředky na navýšení rozpočtu školství do střednědobého výhledu na další dva roky. Dokonce se aktivně postavil proti poslaneckému návrhu Marka Výborného (KDU-ČSL) výrazně navýšit příplatky třídním učitelům z tehdejších 400 korun měsíčně, což je přibližně 20 Kč na hodinu. Místo minimálních 2 500 Kč tak dostanou třídní učitelé pouhých 500 korun. Neprosadil navýšení financí na nákup učebnic a pomůcek (ONIV). Jeho nejhorším prohřeškem ovšem bylo, že se postavil proti návrhu ministerstva práce a sociálních věcí na výrazné zvýšení platových tabulek pedagogických pracovníků. MŠMT prosadilo výrazné seškrtání tarifů na pouhých 10 procent oproti původní novele příslušného nařízení vlády, a dokonce se zasadilo o vyškrtnutí celého nového platového stupně. K čemu je pedagogům ministr školství, který tohle prosazuje?

Místo skokového zvýšení platů, které by zatraktivnilo učitelskou profesi, snížení zbytečné administrativní zátěže, revize inkluze nebo zlepšení pracovních podmínek ve školách, vyšla z dílny MŠMT novela zákona o pedagogických pracovnících, která má umožnit učit na základních školách lidem bez pedagogického vzdělání. To není vyřešení problému, ale rezignace na skutečné řešení.

Vzhledem k výše popsané špatné práci ministerstva školství přímo bijí do očí odměny pro náměstky a ředitele odborů, které činily za uplynulý rok až 420 000 korun na osobu, tedy čtvrtinu platu. O takových odměnách si mohou učitelé i ředitelé škol nechat zdát, jim se naopak v roce 2018 snižovaly! Tedy jen těm, kteří nějaké příplatky a odměny dostávali - velká část učitelů má nulové osobní ohodnocení a všechny nárokové příplatky u dolní hranice rozpětí. Přitom je ministerstvo neustále zaplavuje školy novou byrokracií, jako bylo sčítání romských žáků nebo vyplňování údajů o každém jednotlivém učiteli, co učí aprobovaně a co ne, nebo jaký má příplatek za třídnictví, což měly vyplňovat i mateřské školy, kde žádný takový příplatek neexistuje.

Ministru Robertu Plagovi chybí potřebný tah na branku. Není to útočník ani bojovník, ale spíše obránce. Brání se změnám negativním, jako je zavedení cut-off score nebo nových předmětů typu branná či polytechnická výchova. Zároveň ale odkládá změny pozitivní, například nutnou změnu v nastavení inkluze, která podpoří vznik speciálních tříd. Rozpačitě působilo jeho setkání s ředitelem Bezpečnostní informační služby - ani v tomto případě se nepostavil za učitele dějepisu a češtiny, kteří byli nespravedlivě osočeni ve zprávě BIS.

Zatím působení Roberta Plagy jakožto ministra školství hodnotím neutrálně. Aby se můj názor změnil na kladný, musel by začít naslouchat učitelům, komunikovat s nimi a pozvat je k jednacímu stolu. Místo toho se před nimi schovává a stále odsouvá termíny plnění svých slibů. Je třeba proměnit MŠMT z nedostupného Kafkova Zámku na transparentní instituci, pro niž budou pedagogové partnerem, nikoliv pouhým objektem nesmyslných nařízení shora.