DISKUZE K ČLÁNKU

Hledáte novou práci? Tyto věci u pohovoru nikdy neříkejte

Nezavírejte si zbytečně dveře. Pracovní pohovory jsou stresující pro všechny zúčastněné. Náborář (nebo kdokoliv, kdo pohovor vede) je pod tlakem, jelikož je na něm, aby vybral toho nejvhodnějšího kandidáta. Do toho si před něj sedne papírově kvalitní uchazeč, který je nervózní jak před maturitou. Asi se není čemu divit, že koluje tolik děsivých historek o tom, jak se interview proměnilo v pořádný průšvih.

 zpět na článek přehled všech diskuzí
Diskuze u tohoto článku již byla uzavřena. Využijte k diskuzím naše další články.

Zobrazit příspěvky: Podle vláken Podle času

  • Josef P.

    Josef P.

    81.200.58.XXX
    Výběrových řízení jsem absolvoval přes 100. Když vás vyhodí v 55 létech, špatně se hledá. Nicméně moje zkušenost - z pohovoru se děla velká věda, ale některé firmy ani nemají personalistu, nebo je to kumulovaná funkce a stávalo se mi, že zástupce firmy si neví rady. Používal jsem třeba: "Tak já začnu, nebo chceta začít vy?" Stejnou zkušenost jako přispěvatelka Vera mám i já - obce a města jen předvybraní, tam je hotovo za 10 min. Dobrá zkušenost - nechat si ukázat provoz, seznámit se s potenciálními spolupracovníky, zavést s nimi diskusi. Pak sice zabere řízení i 2.5 hodiny ale je přesvědčivé.

    + 0 / − 0

    ohodnotit kladně záporně

    Nahlásit
  • vera

    vera

    185.67.188.XXX
    Absolutní recept na toto neexistuje. Z vlastní zkušenosti vím, že když mne přijímala žena a já byla lépe oblečena, místo jsem nedostala. Když bylo vyhlášeno výběrové řízení na obci, či městu, nikdy jsem nebyla přijata, většinou je to řízení formální a adept je už dávno vybrán. Musím se ucházet o práci, kterou umím, znám, mám k ní předpoklady. A nikdy neříkám: Jé, no tak to si asi netroufnu. Co právě neumím, doučím se za pochodu. Ostatně, kde mne nechtějí, neví, o co přišli. Ona ta zoufalost, že toto místo nutně potřebuji, je na člověku vidět. Ale ten, co vás přijímá, taky není bůh. Vzhůru do toho, a se zdravým sebevědomím.

    + 0 / − 0

    ohodnotit kladně záporně

    Nahlásit
  • František M.

    František M.

    109.81.210.XXX
    Ještě že jsem v důchodu. Tak nejsem naprosto přesvědčen, že by loajalita k nějaké firmě měla být na prvním místě. Ano, očekává se, ale loajalitu mnozí manažeři chápou jako otrockou oddanost, důležitější nad životní zájmy pracovníka. O penězích jsem vždycky u pohovorů mlčel a pokud jsem musel něco říci, řekl jsem raději nižší částku, protože jednak jsem nikdy neměl představu, jaký je kde plat a jednak by nadřízený mohl být zklamán mými počátečními horšími výkony, které nutně v nové firmě musí přijít. - Jako nesmělého člověka by mě skutečně nic nenapadalo. - A nervozita se zkomolováním jmen, to u mě bylo vždycky normální.

    + 0 / − 0

    ohodnotit kladně záporně

    Nahlásit
reklama

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

Zobrazit: mobil | klasicky