Bohatí lidé na Západě žijou v nájmu. Tak proč u nás bydlet ve vlastním?
Chcete si pořídit bydlení? Kašlete na to, nemusíte si potvrzovat prestiž vlastním bytem. Buďte světoví a bydlete v nájmu. Zní vám to jako provokace? Mně taky, a proto s tímto názorem chci vést polemiku. Investice do nemovitosti dává pořád smysl, ať už myslíme na vlastní bydlení, nebo na investiční byt, který nám má přinášet zisk z pronájmu.
ociolog Martin Lux se v Hospodářských novinách v článku Je koupě bytu opravdu tou nejlepší investicí ohradil proti ekonomům, kteří „zpívají odrhovačku" o investicích do nemovitostí. Rád bych se nás ekonomů zastal.
Martin Lux poukazuje na dvě věci. Na rozdíl od Švýcarska, Německa, Francie a Británie je v Česku vlastní bydlení chápáno jako součást společenské prestiže bohatších. Příjmově slabší skupiny obyvatel zůstávají v nájmu. Na západ od nás přitom platí, že čím vyšší hrubý domácí produkt, tím víc lidí žije v nájemním bydlení. Za druhé Lux připomíná propad cen nemovitostí v důsledku ekonomické krize: v Irsku nebo Španělsku stále platí, že mnoho lidí, kteří do bydlení před krizí investovali, nyní dluží bance víc, než jaká je aktuální hodnota jejich nemovitosti. Lux proto horuje za vyrovnaný bytový systém, který by navíc neodrážel sociální nerovnosti ve společnosti.
Proč přesto dál doporučuji investovat do nemovitostí?
V první řadě odlišme dvě různé věci: jednou je otázka koupě vlastního bydlení, kdy přemýšlím jako hlava rodiny, druhou je koupě bytu, o které přemýšlím jako investor.
Hlavně klid a v teple nejen nohy
Jako hlava rodiny potřebuji naplnit základní potřebu svých blízkých mít střechu nad hlavou. Na vlastní byt se pak můžu spolehnout bez ohledu na svůj aktuální příjem. Budeme mít kde bydlet třeba i v době ekonomické krize, kdy můžu být nezaměstnaný, nebo ve stáří, kdy pravděpodobně dostanu od státu velmi nízký důchod. Právě hrozba nezaměstnanosti a chybějícího zabezpečení ve stáří jsou pravděpodobnými kořeny touhy po vlastním bydlení, která je charakteristická pro jižní státy i Českou republiku, státy s nižším HDP. U nás se navíc k těmto obavám zřejmě přidává touha mít konečně – po letech, kdy všechno bylo všech a ničí – věci v osobním vlastnictví.
Zjištění, že na vlastní bydlení nedosáhnou nízkopříjmové skupiny – které rovněž straší nezaměstnanost a nízké důchody – je poměrně banální. Těžko s tím něco uděláme a bezesporu to platí i pro země na západ od nás. Navíc hypoteční úvěry nebyly nikdy dostupnější než letos na jaře, kdy každý měsíc klesají hlouběji a hlouběji pod tříprocentní hranici.
Je krize za námi, nebo za dveřmi?
Martin Lux nedává odpověď na otázku, jaký bude další vývoj. Stane se v následujících letech Česko jednou z ekonomicky vyspělých zemí s vysokým domácím produktem? Anebo přijde další krize a měli bychom se vztáhnout raději k situaci v Irsku nebo Španělsku?
Příchodu další krize, kdy by se ceny nemovitostí propadly pod současné hodnoty, nic nenasvědčuje. Naopak odrazily ode dna a rostou, podle údajů statistického úřadu to letos za první čtvrtletí bylo meziročně o tři procenta.
Kdyby přece jenom krize přišla a ceny nemovitostí klesly, budou mít vlastníci nemovitostí před sebou povinnost splácet hypotéku. Výše splátky ovšem většinou odpovídá nájmu, který by stejně zaplatit museli. Ale pokud byt koupí v dobré lokalitě, lze očekávat, že jeho cena po skončení krize opět poroste, jak se to děje u nás právě teď. Přechodný propad ceny bytu, v němž bydlí, se jich tedy nemusí nijak dotknout.
Doporučujeme
