Důchodová reforma? Nespoléhejte na vládu a nečekejte

Česká republika nemá na penzijní reformy štěstí. Již první zákon o penzijních fondech takzvaného třetího pilíře z roku 1994 byl totálně zpackaný, jemnější výraz použít nelze.

Penzijní fondy třetího pilíře sice fungovaly téměř bez skandálů, ovšem fungovaly špatně. Směly investovat téměř výhradně do cenných papírů, které se pro účely dlouhodobého investování na stáří hodí nejméně: do státních dluhopisů. Kromě toho zavedly nešvar v podobě státní podpory. Žádná dobrá finanční služba by neměla fungovat se státní podporou.

Veřejnost je tedy přijala jako formu střednědobého spoření se zvýhodněným úročením. Lidé se „díky“ nim spíš odnaučili investovat. Příčina fiaska? Zákon byl psán v roce 1994 zákonodárci, kteří neměli ani tušení o investicích do cenných papírů, o správě portfolia a o související tematice.

Amatérsky vymyšlené penzijní připojištění

U investic na dlouhou dobu (desítky let) je logické preferovat výnosnější nástroje i za cenu vyššího rizika. Kdo posílá každý měsíc část mzdy do akciového fondu, nemusí se vůbec starat o dramatické epizody jako například pád Lehman Brothers nebo řecká finanční krize.

Akciové indexy spadly o polovinu? Nevadí, do důchodu daleko a za pár let akcie znovu vzrostou. Tak se i stalo: krize je v mnoha zemích minulostí, akcie mnohde vydělaly od jara roku 2009 víc než sto procent.

Fondy českého penzijního připojištění však byly konstruovány tak, že z podstaty věci smějí investovat jen konzervativně. Portfolia těchto fondů jsou z neuvěřitelných 94 procent sestavena z málo výnosných dluhopisů a do ještě méně výnosných nástrojů peněžního trhu. Tyto penzijní fondy jsou krajně nevhodné k plnění svého hlavního účelu.

Od roku 1994 uplynula téměř dvě desetiletí. Česká ekonomika mezitím zaznamenala debakl kuponové privatizace, praktický zánik vlastní burzy (která sice existuje, ale prakticky jako by ani nebyla), bankovní krizi, sérii problémů s kampeličkami a řadu dalších zajímavých a poučných jevů.

Člověk by řekl, že za tu dobu už česká ekonomika bude mít řadu zkušených odborníků, kteří vědí, jak se věci nemají dělat (aby bylo možné jednou pro změnu udělat něco správně.) Ovšem zdá se, že chuť dělat věci originálně a špatně české zákonodárce nepouští.

Rozvrat druhého pilíře jako políček neoblíbené vládě

Projekt druhého pilíře neuspěl z několika důvodů. Tím prvním patrně byl fakt, že šlo o reformní počin hluboce neoblíbené vlády, která se na ekonomice podepsala především zvyšováním daní. Veřejnost tedy předem přijala reformu jako další nepříjemnost. Vstup do druhého pilíře se pak stal národním referendem o oblibě Nečasovy a Kalouskovy vlády.

Druhou chybou byl fakt, že penzijní společnosti byly zákonem chápány jako úplně nová kategorie finančních institucí. To znamenalo pro jejich zakladatele obrovské náklady s minimální návratností. Některé finanční skupiny kvůli tomu ignorovaly reformu úplně (a dobře udělaly, jak je dnes zřejmé). Jiné investovaly hodně peněz a sil, které se již nikdy nevrátí.

Celý článek vyšel na Peníze.cz