U Jílkové bylo dusno. Nekalé praktiky pojišťoven můžou postihnout kohokoliv

O tom diskutovali předseda poslaneckého výboru pro ochranu spotřebitelů Patrik Nacher (Hnutí ANO), ředitel České asociace pojišťoven (ČAP) Jan Matoušek, ředitel Sdružení českých spotřebitelů Viktor Vodička, předseda sekce pro prevenci pojistného podvodu ČAP Ludvík Bohman a z řad veřejnosti nespokojený klient Štefan Szabó a realitní makléř z Prahy Jaroslav Hendrich.

Jílková začala diskuzi otázkou na předsedu Nachera, zda pojišťovnám opravdu nejde v prvé řadě o likvidaci pojistné události ve prospěch klienta, nýbrž jenom o zisk. Ten jí odpověděl, že pojišťovnictví je klasický byznys, který má pro klienty prvky určité solidarity, kdy všichni pojištěnci platí pojistky, ale k penězům se dostane pouze určitá část. Někdy nastane pojistných událostí více a někdy méně. Pojišťovnictví je zkrátka založené na principu nahodilosti. Většina klientů si toto ale neuvědomuje a nechává se snáze zlákat k nevýhodným pojistkám. Podle předsedy Nachera je třeba, aby se pojišťovny chovaly ke klientům čestněji. Svá slova předseda Nacher zakončil slovy, že pojišťovny často poskytují klientům zkreslené informace.

Ředitel Matoušek oponoval, že na konci loňského roku pojišťovny zlikvidovaly přes 2,5 milionu pojistných událostí, a zaplatily na pojistném plnění 92 mld. Kč. Řekl, že pokud by pojištěnci nedůvěřovali pojišťovnám, tak by žádná z pojišťoven nepřežila na finančním trhu.

Jílková předala slovo pánovi z publika, který se představil jako Filip Pastorek, a který řekl, že jej pojišťovna při likvidaci pojistné události automaticky považovala za soupeře, nikoli za partnera, a že mu nechtěla dát ani jeden cent. S dotyčnou pojišťovnou už vyhrál dva soudní spory a přesto se pořád nemůže dostat k finančním prostředkům. Na jeho stranu se podstavila i slovenská centrální banka. Pastorek dále zmínil, že byl ze strany pojišťovny obelhán, neboť mu nebyly dány zcela jasné podmínky.

Makléř Hendrich se zeptal Pastorka, proč tu smlouvu podepsal, když mu nebyly zcela jasné podmínky. Jílková do toho vstoupila a řekla, že ve smlouvách jsou také výluky, a že pojišťovna zřejmě chybovala, když Pastorek vyhrál soudní spor.

Do diskuze se dostaly výluky z pojistných smluv, na něž podle předsedy Nachera pojišťovny neupozorňují, a ne všichni klienti jsou natolik vzdělaní, aby uměli takříkajíc číst mezi řádky. Jak mohou znát klienti veškeré parametry pojistných smluv, když jim mnohdy nerozumí ani samotní zprostředkovatelé?

Ředitel Matoušek zmínil, že v případě pojišťoven nastává situace, kdy se brání plnění pojistné události prostřednictvím výluk, a to když například klient spáchá sebevraždu. Jílková jej přerušila se slovy, že to je klientům všeobecně známo, a že by se měly řešit nekalé výluky, kdy klient například zapomněl na nějakou nemoc, kterou prodělal před 10 lety. Pastorek na to řekl, že se jednalo přesně o jeho případ, kdy si pojišťovna neověřila zdravotní stav, a pak se jej naopak snažila využít v neprospěch pojištěnce. V jeho případě se pojišťovna vymlouvala na příčinnou souvislost mezi infekcí močových cest a úrazem kolena.

Předseda Bohman řekl, že výluky slouží k naplnění základního principu pojištění, a to že pojistné plnění kryje pouze nahodilé a nepředvídatelné situace. Výluky zahrnují tedy situace, které nejsou nepředvidatelné. Jako příklad lze uvést, že životní pojistka nekryje události, které nastanou v důsledku špatného zdravotního stavu, o němž klient věděl, ačkoli ještě neměl přesnou diagnózu.

Ředitel Vodička reagoval, že ty výluky bývají dost často zavádějící, a že je mnohdy klient musí hledat v podmínkách. Existují i případy, kdy pojišťovna odmítne proplácet pojistné plnění, když se třeba klient zraní při lyžování ve vyšší nadmořské výšce, anebo když důchodce sportuje a nedostane pojistné plnění kvůli artróze. Jílková se zeptala, kde jsou uvedeny ty podmínky. Vodička vysvětlil, že jsou většinou uvedeny v podmínkách, které se často uvádějí v poznámkách pod čarou.

Zprostředkovatel Petr Dvořák z publika informoval, že klasická pojistná smlouva má obvykle 4-5 stran, a že podmínky mají více stran 20-30, kde jsou vypsaná všechna rizika, proti nimž je klient pojištěn, včetně výluk. Jílková dala slovo Procházkovi z publika, který se setkal s pojistnými smlouvami na CD disku. Ten se zeptal pana ředitele Matouška, jak si má klient nastudovat pojistné podmínky, když se sešel se pojišťovacím agentem v kavárně. 

Ředitel Matoušek řekl, že má být klient zodpovědný, a nesjednávat si pojistnou smlouvu v kavárně, a přistoupit na to, že pojistné podmínky budou uvedeny na CD disku. I klient má dle jeho názoru projevit iniciativu a ptát se. Jílková proto informovala diváky, aby četli nejen smlouvu, ale i pojistné podmínky.

Předseda Nacher oponoval, že chápe potřebu zvyšování finanční gramotnosti, ale že zprostředkovatelé často používají nekalé obchodní praktiky, kdy samy iniciují předávání pojistných podmínek prostřednictvím CD disků apod. Zmínil také pochybnost některých pojišťovacích agentů.

Do diskuze se dostali zprostředkovatelé. Jílková se zeptala ředitele Bohmana, proč si pojišťovny neověřují, kdo pro ně pracuje. Odpovědi se však nedočkala, protože ředitel Bohman pouze zmínil výsledky posledního průzkumu finanční gramotnosti, a proto předala slovo nespokojenému klientovi Szabovi.

Szabo řekl, že při uzavírání pojistné smlouvy dostal pouze informace od zprostředkovatele bez jistoty, že jsou úplné a správné. Problém tedy není na straně klientů a zřejmě ani pojišťoven, nýbrž pojišťovacích agentů. Ti totiž v honbě za provizí často klientům neříkají úplnou pravdu, případně překrucují. Jak si má klient na vlastní pěst zjistit klíčové informace? Jílková uvedla, že je například rozdíl mezi úrazem a únavovým zraněním. 

Jílková zmínila obavy řady klientů, kteří se obávají neplatnosti smluv o investičním životním pojištění uzavřeném v letech 2004-2014. Ředitel Matoušek řekl, že nic takového neexistuje, a že pouze finanční arbitryně a některé soudy shledaly některé smlouvy tohoto typu neplatnými. Vzhledem k tomu, že u nás neplatí precedenční právo, není třeba se tím zabývat. České soudy toto řeší případ od případu.

Slovo získali lidé z publika, kdy Jílková zmínila, že mezi nespokojenými klienty je i velká část vysokoškolsky vzdělané populace. Pán z publika řekl, že v předmětu jedné z pojistných smluv byla možnost výběru jakékoli částky bez žádných počátečních poplatků a 5 % zhodnocení po 5 letech, načež po 4 letech se ke klientům dostal protokol se standardizací České asociace pojišťoven, podle něhož měli klienti po 5 letech získat možnost disponovat se svými prostředky se ztrátou 99,86 %. Pojišťovny často nezmiňují, že klienti nesmí se svými prostředky disponovat bez sankce v podobě ztráty, na což často doplácí.

Jiný pán z publika, který se představil jako Ludvík Rešl. Rešl zmínil svojí zkušenost s povinným pojištěním, kdy pojišťovna vyplatila pouze 40 % skutečné škody, která byla prokázána autorizovaným servisem. V momentě, kdy se případ dostal k soudu, mu bylo dáno za pravdu, a pojišťovna musela uhradit celé plnění, včetně soudních nákladů.

Ředitel Matoušek vysvětlil, že klienti mají v případě, kdy nastane pojistná událost, kontaktovat asistenční službu příslušné pojišťovny, a nesnažit se vzniklou škodu řešit na vlastní pěst. Některé pojišťovny neuznávají všechny opravářské firmy. Jako příklad uvedl kromě povinného ručení i pojištění domácností.

Diskuze se blížila ke konci a Jílková dala ještě slovo pánovi z publika, který se představil jako Antonín Mahdal. Mahdal řekl, že se spolu s manželkou a vnukem pojistili na dovolenou ve Španělsku, kde došlo během jízdy na kole k úrazu. Po návratu domů jim pojišťovna nic nezaplatila, ačkoliv předložili veškeré požadované dokumenty. Ředitel Matoušek informoval, že pokud pojišťovna ve svém rozhodnutí o zamítnutí pojistného plnění neuvede důvod, je zde možnost řešení této situace soudní cestou, Českou asociací pojišťoven nebo finančním arbitrem, anebo prostřednictvím pojišťovacího omdusmana.

Jílková v závěru svého pořadu znovu apelovala na diváky, aby si řádně přečetli pojistné smlouvy, včetně podmínek, a aby pečlivě zvažovali, zda podepíší, či nikoliv. Poté oznámila téma příštího týdne, jimž budou nemocnice odmítající pacienty přivezené záchrannou službou.

Mají pacienti právo vybrat si nemocnici, anebo by bylo dobré řešit tuto problematiku prostřednictvím spádovosti? Hrozí kolaps českého zdravotnictví?