Odborník promluvil o kruté realitě: Příliv uprchlíků jako apokalypsa?

„Dnešní krizi, projevující se tisíci běženců, vyvolaly a rozjitřily v několika zemích v různých směsích přírodní i sociální příčiny: ničivé sucho, bída, tyranie a násilí, bezprostřední ohrožení životů. Afričané čelili v dějinách těžkým přírodním podmínkám početnými rodinami, dnes se jim však trvající populační růst stal zároveň hrozbou," uvedl Kropáček v rozhovoru po Právo.

Právě kvůli nepřízni přírodního i sociálního prostředí si prý Afričané vypěstovali silnou fyzickou i mentální odolnost a převážně optimistickou náturu. „Dnes ale ti, kteří již skutečně doma nemohou dál, potřebují pomocnou ruku. Ovšem pravda také je, že některé uprchlíky inspirují spíše lákadla evropské kvality života, o nichž je bohatě informují moderní sítě," popisuje.

Poukazuje třeba na to, že v Eritrei tamní autoritářský režim pod záminkou stálé válečné hrozby zatím nedovolil celostátní volby, nezávislá média jsou potírána a obyvatele od 18 do 50 let, muže a neprovdané ženy, nutí do takzvané národní služby, která kombinuje vojenský výcvik s tvrdými nucenými pracemi. Represe přitom dopadají i na církve. „Křesťanství, jež vyznává polovina obyvatelstva, už má dnes i mučedníky. Obecné důvody poskytovat Eritrejcům azyl zde tedy určitě jsou," myslí si Kropáček.

Pokud jde třeba o uprchlíky připlouvající z Libye, je podle něj Západ eticky bezradný, názorově nejednotný. Různé zájmy a postoje přitom přitom podle něj vedly k faktické nečinnosti při vraždění třeba ve Rwandě. „Problém přílivu uprchlíků z Afriky nebo Asie se objevuje v politické publicistice i v beletrii dobrého půl století, byl už také pojat jako příznak apokalypsy. Dnes na nás bezprostředně tlačí. Názory se opět rozcházejí, v našem českém prostředí sledujeme zřetelný rozkol. Mně osobně se naprosto příčí silácké hulákání politika, který zubožené běžence neváhá označovat za ,,hordy nájezdníků". Namístě je zdravý rozum a neselhávající srdce," tvrdí orientalista.

Sám Kropáček se přitom zabývá otázkou muslimských menšin v Evropě. „Multikulturalismus nechápu jako ideál, ale jako faktický stav dnešního světa. Globalizace nás staví před podobné úkoly, ať vycházíme z jakéhokoliv kulturního zázemí. V duchu postmoderny nám pluralita setkávajících se kultur dokonce může život příjemně zpestřovat a leckdy také myšlenkově obohacovat. Očima druhých můžeme lépe poznávat sami sebe a prohlubovat to, co nás vlastní kulturní kořeny naučily chápat jako dobré a správné," uvádí.

Schopnost umět žít s druhými je podle něj nutná vždy a všude - ať jde cizince, nebo spoluobčany. „A co se týká muslimských menšin v Evropě: lze již bilancovat zkušenosti dobré i zlé. Média by neměla zanedbávat tu první, možná čtenářsky a divácky méně atraktivní skupinu. Většina muslimů se pragmaticky integruje do evropské společnosti a přebírá i její dobré hodnoty. Ty jim rozhodně nebrání smýšlet s úctou o vlastní rodině a o víře svých otců," vysvětluje Kropáček.