Lidstvo na prahu třetí světové války? Historik promluvil o Rusku a Ukrajině

Probíhající ukrajinská krize je vítanou příležitostí pro média. Ta se velmi často předhánějí v prezentaci katastrofických scénářů, mnohdy přinášejí senzační, avšak ničím nepodložené informace, které se následně ukážou jako zcela nepravdivé. Názory odborníků jsou často upozaděny. Většinou totiž přinášejí o poznání střízlivější a méně vyhrocená hodnocení, která nejsou pro vedení redakcí dostatečně atraktivní. Eurozprávy v rámci snahy zprostředkovat svým čtenářům široké spektrum informací přinášejí názor uznávaného odborníka na mezinárodní politiku a ruské dějiny, historika Vladislava Zuboka. Ten se k současným krizovým událostem vyjádřil během panelové diskuze, která proběhla minulý týden na prestižní britské univerzitě London School of Economics and Political Science.

NATO zveřejnilo snímky z ruských hranic s Ukrajinou
reklama

Příčiny krize jsou i na Ukrajině

Zubok přiznává, že pro historika je těžké hodnotit něco, co stále probíhá. Přesto podle jeho názoru můžeme z dosavadního průběhu ukrajinské krize získat několik následujících ponaučení.

Profesor se vypořádává s populárním tvrzením, že na vině je Rusko a jeho prezident Vladimir Putin. To je podle něj v pořádku a obhajitelné. Podotýká však, že zdaleka nesmíme zapomínat také na příčiny ležící na ukrajinské straně, které sahají mnohem hlouběji do historie, než se datuje Putinův nástup do prezidentského křesla.

Historik se zaměřil na koncept sovětského impéria a jeho kolapsu v roce 1991. Ten je tradičně vnímán z omezené perspektivy: Sovětský svaz, který zkolaboval, byl posledním skutečným impériem. Vzniklo 15 nových států a jen na jeden z nich je pohlíženo jako na nové potenciální impérium, které může ohrožovat ostatní. Tím státem je nepochybně Rusko.

Zubok se snaží danou teorii zpochybnit. Přiznává, že v Rusku pozorujeme silné tendence k pokračování ve stylu impéria, ale zdůrazňuje, že jsou zde i trendy přeměnit Rusko v národní stát. To ilustruje na nárůstu ruského nacionalismu, o němž všichni tvrdí, jak je nebezpečný. Podle experta se v současném Rusku tedy střetávají dva rozdílné přístupy: Existuje snaha budovat zemi jako impérium, federální stát, ale je zde rovněž vzestup ruského nacionalismu a pokus koncipovat Rusko na jiných principech.

To dle Zubokova názoru ale platí i pro některé další postsovětské republiky. Jako příklad uvádí rusko-gruzínskou válku z roku 2008. Připomíná, že v té době na konferenci ve washingtonském Kennanově institutu podotýkal, že Gruzie je svým způsobem také malé impérium, které se snaží přeměnit v národní stát, což se co se mnoha lidem nelíbilo.

Rovněž Ukrajinu Zubok považuje za velký kus bývalého impéria. "Je to jako když se rozbije zrcadlo a jeho každý střep je vlastně dalším zrcadlem. Netvrdím, že Ukrajina je také mini-impériem, ale některé prvky tam jsou přítomné." Poukazuje na skutečnost, že jde o multi-etnickou a jazykově rozmanitou zemi, což platilo i o Krymu.

"Myslím si, že tato krize musí být hodnocena také jako důsledek transformace země v národní stát. Ten můžete organizovat na občanském principu a pak otázky jazyka a kultury nejsou tím hlavním určujícím principem. V případě Ukrajiny to je však komplikované. Máme zde pokusy o vytvoření občanského demokratického státu, ale také obavy v otázky jazyka, etnických menšin, Rusů a toto by mělo být analyzováno," míní historik.

Specifika Krymu

Zubok se zamyslel rovněž nad podstatou ruské anexe Krymu. Příliš se neztotožňuje s populární hypotézou, že jde o první krok Putina, ruských nacionalistů a imperialistů, kteří si poloostrov jednoduše vzali, a o důkaz jejich zamýšleného postupu na západ.

"Já bych však namítal, mohu se samozřejmě mýlit, že Krym byl zvláštní případ, protože samotný Krym je specifický. Příběh Krymu je konfliktem, konfliktem mezi Ukrajinou a Ruskem o toto území, o Sevastopol, o přístup k Černému moři. A ten začal ihned po ukrajinském hlasování o nezávislosti v lednu 1992. Nesmíme zapomínat, že Krym byl zřejmě první spouští boje v samotném Rusku mezi Nejvyšším sovětem a Jelcinovou vládou, který o rok později málem přivedl Rusko k občanské válce," deklaruje Zubok.

Historik připomíná, že pro mnoho Rusů bylo zcela nepřijatelné, že si Ukrajina nárokovala celou bývalou sovětskou černomořskou flotilu a Sevastopol. To podle něj nepochybně výrazně přispělo k zažehnutí konfliktu mezi dvěma vizemi budoucnosti - mezi vzniklou nezávislou národní Ukrajinou a ruskou imperiální i nacionalistickou tradicí.

Události z února 2014, které znamenaly přerušení dosavadní ukrajinské ústavní kontinuity, pak podle Zuboka pouze rozvířily skryté tense na Krymu, jenž se do té doby zdál relativně klidný. Tím se dle jeho názoru vracíme k příčinám krize a vynořují se hospodářské otázky.

"Lidé na Krymu se například domnívají, že jim Kyjev vzal všechny peníze. Naopak Ukrajinci tvrdí: To mi jim dáváme peníze. A existovala tam pochopitelně velká netransparentnost ve finančních tocích a přerozdělování peněz, což platilo především pro poslední rok Janukovyčovy vlády. Toto mnoho obyvatel Krymu, pochopitelně ruského původu, přimělo dívat se na situaci jinak. Ano většina Ukrajinců se chtěla zbavit toho zlodějského gangu - Janukovyče a jeho lidí - tím, že se vydají do Evropy. Obyvatelé Krymu sledovali stejný cíl, ale naplnit ho chtěli tak, že se vrátí k matičce Rusi," uvádí expert.

Chybí vize o postavení Ruska

Zubok rovněž položil zásadní otázku, která ze současného dění vyplývá: Co dělat s Ruskem? "Nechat si medvěda za stanem je kontraproduktivní," parafrázoval situaci. Pozice Ruska v Evropě musí být dle historikova mínění přehodnocena a analyzována jakožto jeden z důvodů aktuální krize. Jednou z původních západních domněnek totiž bylo, že Rusko projde zásadní transformací a stane se v jistém smyslu Bulharskem. "Je ale příliš velké, aby se kamkoliv vešlo, je to moc velké Bulharsko." Pochopitelně, že Rusko s Bulharskem ve skutečnosti srovnávat nelze, podotýká profesor.

Expert poukazuje na psychologický faktor: Rusové už byli unavení z čekání na to, až jim Evropa určí jejich místo a rozhodli se najít si ho sami. Dosavadní přístup pro ně totiž byl něco jako příslib podmínečného propuštění. V případě Bulharska zněl: Chovejte se dobře a možná se stanete součástí Evropy. "Ale v případě Ruska neplatilo ani toho, pouze tři tečky," připomněl Zubok.

"Chovejte se dobře a co pak? Možná vás přijmeme do Světové obchodní organizace. Trvalo 18 let, než Rusko vyjednalo svůj vstup to WTO." Takže zde byl totální nedostatek vize, jaké bude místo Ruska v Evropě," konstatuje historik. Zároveň připomněl, že tento stav trvá již od dob Kateřiny Veliké, která ve skutečnosti zabrala Krym. Tato panovnice považovala Rusko za evropský stát. Dle experta musí být vyřešena fundamentální otázka, zda Rusko patří do Evropy, protože momentálně o tom existují vážné pochybnosti.

Sankce a analogie s druhou světovou válkou

Zubok se vyjádřil i k otázce sankcí. Na jednu stranu připouští, že pro sankce není alternativa. Na druhou stranu je zřejmé, že sankce pouze nahrazují politiku. USA i EU dle historika tvrdí: "Tohle je jen nástroj, to není politika, ale čím více ta situace trvá a není zde nic jiného než hospodářské sankce, sankce se jednoduše politikou staly." Profesor sice nevidí alternativu, přesto stávající přístup považuje za špatný.

"Možnost, že se Vladimir Putin a ruská vláda začnou kvůli sankcím chovat, jak Západ očekává, je nulová. Navíc, pokud si opravdu myslíme, že kolaps ruského hospodářství bude přínosem pro Ukrajinu, rovněž se mýlíme. Kolaps  ruské ekonomiky totiž nevyhnutelně způsobí také kolaps té ukrajinské, která už tak může zkolabovat sama o sobě," připomíná Zubok.

Historik se rovněž nedomnívá, že by v případě ukrajinské krize platila analogie s meziválečným appeasementem či německou agresí na počátku druhé světové války. "To srovnání je chybné. Stejný je ale duch. Něco musí být podniknuto k zastavení toho, co se děje, protože nevíme, kam až to může zajít."

Zcela jiné je dle Zuboka stávající rozložení sil. Nelze srovnávat moc a sílu nacistického Německa v 30. letech minulého století a současného Putinova Ruska ve vztahu k okolnímu světu. "Stále nemluvíme o akcích typu anšlus Rakouska, či obsazení Československa, ale o bitvách v Doněcku a Luhansku, ve městech, která leží nedaleko ruských hranic," uvádí. Proto není momentální situace analogická; expert ji považuje spíše jako varování.

Témata: Rusko | Ukrajina

Doporučujeme

Související:

Fokus
Aktuálně
Doporučujeme
Zobrazit: mobil | klasicky