Šokující příběh důchodců: Přišli o dům i o...

Smutný příběh manželů začíná podobně jako tisíce dalších po celém světě. Penzisté bydleli v domě, který zdědili po svých rodičích. Zvelebili si jej a spokojeně v něm žili mnoho dlouhých let.

Několik pokojů v prvním patře domu následně poskytli své dceři, která se po čase vdala. "Zpočátku všechno klapalo, zeť jako chovatel dobytka nosil domů slušné peníze. Narodil se jim chlapec a potom holčička," vypráví jeden z manželů, otec dívky.

"Jenže si napůjčovali hodně peněz na zařízení bytu. Pak on přišel o práci, nezvládali splácet půjčky. Dluhy rostly. Začali se hádat," popisuje zdrcující události senior.

Dluhy, které způsobila dcera se zetěm, nakonec připravily o domov i oba manžele. Senioři se totiž nechali přemluvit, aby jim ručili svým domem. "Přišli jsme o barák i o vnoučata," konstatuje smutně otec.

Manželé mají nyní dohromady důchod třináct tisíc korun a využívají služeb azylového domu Armády spásy. Devět tisíc, tedy téměř tři čtvrtiny jejich příjmů, utratí za nocleh a stravu.

Celé dny prý bloumají po nákupních centrech, kde si prohlíží zboží a porovnávají slevy. V 18 hodin večer se rozdělí do oddělených ložnic Armády spásy, a takto se děje každý den.

Oba touží po obecní garsonce, o kterou si podali žádost, zatím ale bez výsledku. Neúspěšně dopadly i jejich snahy o nalezení dodatečného příjmu, například formou brigády. Nezbývá jim tedy nic jiného, než trávit každý den pochůzkami po obchodech a večer se opět vracet do azylového domu.

Nejhůře se žije seniorkám

Podle statistik MF Dnes ohrožených seniorů postupně přibývá. Podobně stoupá také počet těch, kteří si nějakým způsobem sáhnou na život. Nejhůře se však údajně žije osamělým seniorkám.

"Ekonomicky a sociálně nesamostatných lidí každoročně přibývá a cesta k jejich uzdravení je čím dál složitější. Bez nadsázky lze mluvit o fenoménu sociálního postižení," tvrdí ředitel Centra sociálních služeb brněnské Armády spásy Pavel Kosorin.

Novinám se ke smutnému příběhu vyjádřil také psycholog Tomáš Novák, který se domnívá, že z pohledu práva si za bezútěšnou situaci mohou senioři sami. Z psychologického hlediska mu však celá situace příjde krajně nespravedlivá.

"Lidé kolikrát jednají v dobré víře, ale nedokážou domyslet následky. Dlouho žili v pseudosocialistickém inkubátoru a na dravý kapitalismus nejsou mentálně připraveni. Ani na něj nemají povahu," dodává Novák.